V sobotu 23. března pořádalo Kulturní centrum LaRitma, Muzeum Aš a Tomáš Rudolf akci s názvem Velikonoční hodování.
Anna Šochová a její výstava
Jarní čas tak mohli Ašané přivítat na trzích na Poštovním náměstí a v prostorách textilního muzea v Mikulášské ulici. Ač byl teprve březen, počasí bylo takříkajíc aprílové. Přesto to návštěvníky neodradilo a obě místa se těšila hojné návštěvnosti.
Na návštěvníky trhů na Poštovním náměstí čekalo speciální velikonoční menu, které si připravila restaurace U Nudle, Lidový dům a René Petrák. Specialitou Lidového domu byly klobásy s bramborovým salátem, restaurace U Nudle vsadila na kuřecí roládu s jarní bylinkovou nádivkou a René Petrák na zvěřinové špízy.
Bylo možné zakoupit pochutiny z vinařství André Velké Pavlovice, řemeslného pekařství Kováč, sokolovské kavárny Štístko nebo od pana Nepustila. Na dalších stáncích byly k mání knihy, med, perník, svařák, velikonoční dekorace a dárkové zboží. Samozřejmě nemohl chybět ani stánek s tradičními pomlázkami. Zpestřením trhů bylo vystoupení hudební skupiny Patrik DUO.
V prostorách zastřešené tržnice bylo možné zhlédnout další z oblíbených výstav Anny Šochové, tentokrát tematicky nazvanou Vzpomínka na velikonoční čas. „Jsou to vzpomínky na svátky jara. Velikonoce zůstaly pro spoustu lidí jen pondělkem, ten náboženský význam se hodně vytratil po první světové válce. Mnoho lidí tehdy ztratilo víru, protože si řekli, že když tohle Bůh dopustil, tak asi není,“ přibližuje téma výstavy paní Šochová.
„Máme tady časopisy z první republiky, kde se hospodyňkám doporučovalo, jak udělat výzdobu. Tady na obálce vidíte klasickou pomlázku na velikonoční pondělí, ale vevnitř je jenom malilinký článeček o tom, že bylo nějaké ukřižování. Tak to bylo v padesátých letech. Dokonce ani měsíčníky Velikonoce nijak zvlášť nereflektovaly. V sokolském měsíčníku z roku 1948 se objevuje pouze na obálce sokol se sokolkou, jinak vůbec nic, žádná zmínka o Velikonocích. Ve všech časopisech z této doby byl nějaký náboženský význam úplně opomíjen,“ vysvětluje dále.
Kromě dobových tiskovin byly k vidění zhruba stoleté poklady, majitelkou zachráněné vzácné kusy z domácností, jako háčkované lemy na poličky s jarními motivy zajíčků, slepiček nebo ptáčků. Vystaveny byly i krojové čepce nebo košile. Nejstarším předmětem byl tentokrát 130 let starý vyšívaný svatební ubrus.
Návštěvníci si z výstavy domů mohli odnést zajímavý soubor sebraných starších a méně známých velikonočních koled, které Anna Šochová shromáždila ve spolupráci s knihovnou v Mokré. Po zhlédnutí výstavy lidé paní Šochové děkovali se slovy: „Jsme rádi, že to děláte.“ Historie a tradice se v Aši stále těší velkému zájmu.
V prostorách muzea na zámečku na Mikulášském vrchu mohli příchozí zakusit některé z tradičních velikonočních zvyklostí. „Velikonoce v ašsském muzeu jsou tradice už přes deset let. Začala jsem to já s panem Popelkou, se kterým jsem se tenkrát seznámila na velikonoční výstavě. Dnes tu mimochodem také plete pomlázky. Spolupráce je to úžasná a skutečně nevynechal jediné Velikonoce,“ připomněla historii této akce kurátorka muzea Monika Hlaváčková.
Kromě možnosti naučit se plést pomlázku byly na místě k zakoupení různé velikonoční ozdoby a příchozí mohli obdivovat zručnost a um paní Jánské a paní Malé v podobě paličkářského umění. Vystaveny zde byly jejich výrobky s velikonočními motivy a děti si s jejich pomocí mohly zkusit upaličkovat jednoduchý náramek.
Tento ročník byl ale opět něčím speciální: „Letos jsme akci oživili kreativními dílnami pro děti, kde si mohou vybarvit vajíčko fixami. Dříve jsme tu totiž mívali paní, která zdobila vajíčka voskovou technikou, ale už se na to ve svém věku necítí, takže jsme to nahradili takto a myslím, že velice úspěšně. Květináčky, které si děti nabarví a zasejí do nich osení, napadly naše nové mladé spolupracovnice, stejně jako hledání písmenek na zahradě, ze kterých potom děti sestaví slovo zajíček, a úspěšní řešitelé dostanou malou odměnu,“ shrnuje paní Hlaváčková.