Také jste si v posledních letech všimli stále narůstajícího počtu pěších turistů v našem regionu? Ať už se člověk v letní sezóně vydá do některé z restaurací poblíž Aše, na procházku do bývalého hraničního pásma nebo ke kempu na Háji, s velkou pravděpodobností může narazit na typického turistu – stezkaře s krosnou na zádech, trekovými botami a karimatkou. Může za to Stezka Českem, oficiální dálková turistická trasa určená pro přechod České republiky.
Nejzápadnější bod
Stezka Českem – historie a etapy
Tento v současné době velmi úspěšný projekt založil v září roku 2020 cestovatel Martin Úbl se svými přáteli ve spolupráci s Klubem českých turistů a agenturou CzechTourism jako první souvislou trasu, která vede podél hranic České republiky. Stezka Českem, vedoucí od nejzápadnějšímu k nejvýchodnějšímu bodu ČR, je zařazena do mezinárodního systému dálkových tras ERA.
Trasa stezky je rozdělena do dvou hlavních etap, každé v délce přibližně 1000 km – Severní a Jižní větve, přičemž na Ašsku Severní trasa začíná a Jižní končí.
První etapa Severní trasy v délce 110 km má název Krásná – Klínovec. Na Ašsku vede od nejzápadnějšího bodu ČR přes zaniklou obec Újezd, Krásnou, Aš, dále na vrch Háj, do Dolních Pasek, Vernéřova a přes pramen Bílého Halštrova do Výhled. Odtud odbočuje přes německý Schönberg do Plesné a dále přes Luby a Kraslice na nejvyšší vrchol Krušných hor, Klínovec.
Jižní větev stezky Českem v našem regionu naopak finišuje, a to etapou Český les, která měří 131 km a začíná poblíž Rozvadova. Odtud míří dále do Chebu, Libé, Aše, Krásné a jejím posledním bodem je opět zmiňovaný nejzápadnější bod naší země.
Stezka Českem získává rok od roku na popularitě a je u pěších turistů stále oblíbenější. Projekt je ovšem i nadále nekomerčního charakteru. V roce 2022 vyšla stejnojmenná kniha s podtitulem Může jít každý. A skutečně je tomu tak. Potkáte na ní lidi nejrůznějších generací i fyzické kondice. Někteří nadšenci absolvují stezku celou, většina turistů ale trasu prochází rozdělenou na etapy během několika měsíců, nebo i let. Na stezce tedy můžete potkat téměř vrcholové sportovce, ale i turisty, kteří stezku absolvují s dětmi v kočárku, nebo se svými psy.
Snídaně pod rozhlednou
Pěší turisté na Ašsku
Stezka Českem má i svou facebookovou skupinu, ve které je úctyhodných 60,5 tisíce členů. A právě do ní jsem se podívala na to, jak lidé, kteří již „ašskou“ část stezky absolvovali, náš region hodnotí, co si pochvalují, co jim zde chybí, nebo naopak přebývá. Vycházela jsem z příspěvků konkrétních osob a diskuzí pod nimi.
Petra Štěpánová svým výrokem o Aši jistě mnohého Ašáka přiměje k úsměvu: „Po kochání se na nádherných loukách jsem se začala soustředit na svůj dnešní úkol. Dostat se přes Aš a zvládnout koupit zapalovač (nejlépe i s pivem) na vyhlídnutý pumpě na konci města. Co mě překvapilo, že Aš je docela hezký město.“
Co se týče míst nejvíce zachycovaných na fotografiích, suverénní prvenství patří nejzápadnějšímu bodu ČR. Často focená je také rozhledna na vrchu Háj, most Evropy na Újezdu, zámek Libá, pramen Bílého Halštrova, bistro Fichtl nebo minerální pramen v Dolních Pasekách. Přímo ve městě Aš je to potom budova radnice nebo farní domy u sochy Dr. Martina Luthera, fotografie jiných částí města úplně chybí.
Přenocování v lese
Nocleh a ubytování
Co se ubytování týče, mnoho turistů spí pod širákem nebo využívá lesní přístřešky. V diskuzích ohledně hezkých míst na přenocování je stezkaři chválen přístřešek přímo na nejzápadnějším bodě. Velmi často je,coby příjemné místo k přenocování, zmiňovaná útulna ve Štítarech. V současné době budou moci turisté využívat také nově otevřenou útulnu na velkém hřišti ve Vernéřově.
Své zkušenosti s útulnou ve Štítarech popisuje například uživatelka Janča Zelí : „Vyrážíme směr Aš. První den je batoh těžký jak k….a. Dolezeme do Štítar a nacházíme prázdnou útulnu. Pan Kopřiva nám ochotně půjčí klíče a dnes spíme pod střechou. Na noc se k nám přidávají ještě čtyři další stezkaři.“ Tatáž turistka si pochvaluje ašskou rozhlednu: „Ráno šup dál. Přes Aš, v infocentru kupujeme turistické vizitky, lezeme na Háj. Rozhledna teda úžasná stavba. Ta se jim povedla. No a když vylezeš na kopec, následuje cesta dolů. Ťapeme si to lesem, příroda jak lusk. Po cestě se zastavíme v Bistru Fichtl a tam potkáváme další stezkaře, se kterými se budeme potkávat po celou cestu. Posilněné vyrážíme dál.“
Velké množství stezkařů využívá nocleh v kempu pod vrchem Háj. Ti, kteří preferují komfortnější ubytování, volí Sokolovnu v Krásné, penzion Magdalena v Doubravě nebo penzion ve Výhledech. K zamyšlení určitě zůstává to, že kromě kempu si v diskuzích nedoporučují žádné ubytování přímo ve městě Aš.
Součástí Stezky Českem jsou tzv. Trail Angels, dobrovolníci, kteří pomáhají stezkařům například možností nabít si mobil nebo v případě potíží. Na Ašsku je často zmiňována Trail Angel Věrka ve Výhledech, která poskytuje ubytování na své louce.
Útulna ve Štítarech
Stravování
Pěší turisté často narážejí na nemožnost občerstvení, případě zavřené, přestože fungující, podniky tohoto druhu. „Pokochám se na rozhledně a čekuju, co se mnou dál. Chci pivíčko, ale není mi přáno. Nechci se tady motat, takže udělám zásadní rozhodnutí, dojít na nejzápadnější bod už dnes. Nastoupím na starou známou cestu přes Krásnou, kde mě spasí otevřenej obchod. Dám si nanuka a količku a sušenku i pivíčko na pozdější oslavu,“ vzpomíná stezkařka Petra Štěpánová. Svou návštěvu místní restaurace na Facebooku zhodnotil Martin Oppel takto: „Penzion na Výhledech, jak jsme promluvili česky, tak jsme přestali být pro obsluhu zajímaví. A chování návštěvníků z bývalého NDR, hrůza.“ Dále se kromě stravování opakují stížnosti na značení trasy z německého Rehau k nejzápadnějšímu bodu ČR.
Mezi turisty chválené podniky naopak patří bistro Fichtl nebo restaurace Sokolovna Krásná. „První noc jsme s Jessie spaly v parku nad Ašem. Měly jsme stan. Už ho nemáme. Spát s velkým psem v malém stanu nám nešlo. Celý ho vychýlila, takže jsme totálně prolily. Ráno jsem stan vyhodila do koše. Fakt byl blbej. Tak jsme šly, oproti mojí nátuře velmi pomalu. Když bylo sluníčko, sušila jsem spacák, bistro Fichtl nešlo minout, moc doporučuji, a zakempily jsme v krásném přístřešku nad Výhledy,“ takto líčí své strasti s noclehem na divoko a chválí vernéřovské bistro Petra Zemanová.
Památník obětem světových válek na Újezdu
Krásy Ašska
Profil nazvaný Já, Eleonorka, jdu s maminkou okolo České republiky popisuje návštěvu Ašska takto: „V Aši zastavujeme u kašny Goetheho (celé město jsem prospala), dále u pomníku bývalé vesnice Újezd, která zanikla 1953. U mostu Přátelství, symbolu usmíření Čechů a Němců, necháváme kočár (jsem se chtěla zadudat, avšak mamka řekla ne, takovou příležitost si nesmím nechat ujít) a jdeme do nejzápadnějšího bodu (10 min chůze, my ne, musíme poklusem). Odtud frčíme do Krásné, kde se probudím, a nakonec i do Podhradí na zříceninu hradu Neuberg. Vylezeme na vyhlídku ve strážní věži, pohraju si na karimatce, přebalí mě a vyrážíme na poslední část našeho prvního dne. Na rozhlednu Háj. … Moc krásná cesta pro kočár, já si tam dala chrupka a probudila se až u rozhledny, nejzápadnější v ČR, 122 schodů. A pak už jen sejít do kempu pod rozhlednou, dat si večeři a zaplout do spacáku.“
Mnoho stezkařů také jako Iva Kubíková oceňuje zdejší přírodu: „Prošla jsem opuštěným pohraničím přes krásné rozsáhlé louky až do Aše a potom přes náměstí do kopce na vrch Háj, kde je super kemp ideální na první noc spaní venku osamotě – je oplocený, takže se tam člověk cítí o trochu více v bezpečí. Po prvním dni jsem byla rozložená snad víc než ten můj stan, takže jsem usnula dřív, než jsem se začala bát. Cesta Německem byla příjemná, převážně v lese. Všude spousty malin a skvělé lesní jahody. Hranice jsem překročila přes most Přátelství a pak už svižně na nejzápadnější bod Čech, je to úžasné místo plné žab, až do prvního cílového bodu, útulny Krásná, kde dneska strávím první noc.“
Goethovy skály
Foto: Facebooková skupina Stezka Českem