28. říjen 2022, tento významný sváteční den byl ve znamení několika událostí, které si nenechalo ujít mnoho Ašáků. V dopoledních hodinách jsem měl tu čest položit květiny u pomníku Dr. Edvarda Beneše, odkud následně vedla naše cesta při komentované vlastivědné vycházce na Benešův palouček.

Již v tomto úvodu bych chtěl velmi poděkovat vám všem, kteří jste se se mnou odvážně pustili do zpěvu naší hymny. Nejsem žádný operní pěvec a vaše podpora mě nejen potěšila, ale doslova dodala onu potřebnou sílu, v tomto věru nelehkém úkolu. Doufám, že jsem moc nekrákoral, příliš jsem se totiž nevnímal, neboť jsem se soustředil na text. Přeci jen, československou hymnu si člověk neprozpěvuje každý den ve sprše.

Čestné stráže se ujali příslušníci Praporu SOS Falknov nad Ohří, pod jejichž ochranou jsme se zdárně dostali nejen na Benešův palouček, ale také na následující odhalování repliky historického hraničního orientačního sloupu. Návštěvníci z Německa museli být notně zmatení, protože takovou skrumáž uniforem i civilistů zde asi viděli naposled při otvírání hranice.

A odhalování? Jednoznačně paráda… Velký dík Bohuslavu Karbanovi a Boleslavu Hraničákovi za realizaci tohoto díla. Tenhle skvost nebude jen lidi přijíždějící od Selbu upozorňovat, že vstupují na naše území, bude hlavně připomínat vás dva, protože jste prostě Borci. A to skutečně s velkým „B“. Poděkování také přísluší klukům z 8.praporu SOS ze Stříbra, kteří na nás již u sloupu čekali a samozřejmě příslušnicím a příslušníkům celní správy a cizinecké policie, ale také dalším Ašákům, kteří na odhalování dorazili.

Pak rychlý přesun, jablko k obědu a tradá na slavnostní předávání soch a křest katalogu Kořeny, který vznikl jako součást stejnojmenného sochařského sympozia. Po úvodní ceremonii jsme se prošli městem a za komentáře organizátorů jsme postupně navštívili všechna díla, která našla svůj nový domov v ašských parcích a náměstích. Super akce a hluboká poklona Evě Holečkové z MDDM Sluníčko, jakožto paní Jitce Kůsové a panu Tomáši Dolejšovi a samozřejmě sochajícím sochařům i lidem, kteří poskytovali support a všechno, co bylo ke zdárnému zakončení potřeba. Vernisáž fotografií z průběhu sympozia od Dagmar Kinkalové Paťhové byla pověstnou třešinkou na dortu. Tahle holka prostě fotit umí a ne, že ne.

Takže suma-sumárum… Houska a jogurt k snídani, jabko k obědu, jedna rychlá převlíkačka, 11 km v nohách a dvě kafe v muzeu, která mi fakt zachránily život, a velká hromada zážitků. Prostě super den. Jediné, co mi trochu kalí radost, je, že mi chybí přesně 33 kroků ke „štíhlejšímu dni“. To naštve. Po cestě jsem se snažil něco nafotit, ale ty nejdůležitější okamžiky jsem samozřejmě propásl, takže jsem si trochu vypomohl fotkami od Josefa Mackeho a Bohuslava Karbana. Díky také za asistenci manželům Balšánovým.

Původní facebookový příspěvěk místostarosty Mgr. Pavla Mataly najdete zde: https://www.facebook.com/groups/258052729831529/permalink/428226989480768/