Veronika Hrdličková pochází z Mariánských Lázní, léta žila v jižních Čechách a do Aše přišla před sedmi lety, v roce 2015. Brzy se stala výraznou osobností, je zakladatelkou místního spolku PlazKA – Pomáháme lidem a zvířatům Klubíčko Aš z.s., který se věnuje především péči o potřebná zvířata. Veronika Hrdličková zajišťuje veškeré úkony jako jsou odchyty zvířat, převozy nebo zajištění veterinární péče. Do popisu její dobrovolnické práce patří ale i komunikace s lidmi, úřady, adopce zvířat novými majiteli a vůbec vše, co se chodu spolku týká. Pokud někdy budete organizaci PlazKA kontaktovat, určitě ji neminete.
Co je to vlastně PlazKA, kdy a jak vznikla?
Spolek PlazKA se oficiálně zapsal do rejstříku v květnu 2022, ale působili jsme už pár let předtím. Sama jsem roky jezdila po republice do různých spolků a útulků s materiální podporou a mnohému jsem se od kolegů naučila. Vznikla facebooková skupina, kde jsem spojila lidi, kteří chtěli materiálně podporovat útulky a spolky, ale nevěděli jak. Spolupráce byla fantastická jak s lidmi, tak i s depozity.
Na podzim roku 2019 mi odešel můj 19 let starý pejsek a právě jemu jsem slíbila, když mi odcházel v náručí a naposledy se naše pohledy spojily, že se budu starat o takové, jako byl on. Tedy o pouliční zvířata bez domova.
Rok po jeho smrti jsem sledovala případ vyhozených koťat na skládce u Plzně. Depozita i útulky byly plné a tak jsem na podzim roku 2020 přijala první vrh koťat do péče. Tím vlastně začal tento kolotoč, tehdy ještě pod názvem Pomáháme lidem a zvířatům.
Po navázání spolupráce s Olgou Zámečníkovou v roce 2021 vznikl název PlazKA – Pomáháme lidem a zvířatům Klubíčko Aš z.s. S Olgou nás napadlo propojení z toho důvodu, že je tato dobrovolnická práce neskutečně fyzicky náročná. Dalším důvodem bylo to, že ve spojení je síla a společně dokážeme přeci jen víc. Společně táhnout za jeden provaz je vždy lepší. Olga Zámečníková a Marie Christmann mají můj velký obdiv za to, jak dlouhé roky zvířatům na Ašsku pomáhají.
Na co se jako spolek zaměřujete, co tvoří jádro vaší činnosti?
Naší péčí prošlo několik stovek psů i koček. Vzhledem k velmi omezeným prostorům a nutnosti řešit situaci na Chebsku se převážně soustředíme na kočičí populaci. Jako spolek zajišťujeme péči primárně pro těžké případy a spolupracujeme s městy a obcemi, kterým zajišťujeme odchyt a kastraci toulavých a opuštěných koček po celém regionu. Z prostorových důvodů nemůžeme přijímat vše, co venku pobíhá. Už takhle mám ve svém pronajatém bytě 18 zvířat.
Lidé na nás mohou narazit zde v Aši, Mariánských Lázních, Chebu, Krásné u Aše, Hazlově, Žandově, Martinově u Mariánských Lázní, v Libé, Hranicích nebo Mokřinách. Většinou je to o domluvě s lidmi z daných obcí, kteří chtějí stav nějaké kočičí kolonie vyřešit a zafinancují část veterinárních nákladů.
Pomáháme i lidem, kteří se na nás obrátí s žádostí o pomoc při léčení jejich zvířete, protože víme, kde hledat pomoc, a v případě potřeby léčení zajistíme. To se ale bohužel už mnohokrát nevyplatilo, protože mi majitelé zůstali dlužní za veterinární náklady. Toto dělám jen aby zvířata měla zajištěnou péči, kterou potřebují, a hradím to jen a pouze z vlastních zdrojů. Vždy jsem po majitelích chtěla pouze to, co stálo na dokladu od veterináře za jejich zvíře. Nikdy si neúčtuji cestovné, které též stojí finance, a takový přístup od majitelů opravdu zamrzí. Toto již bohužel nadále zajišťovat nebudeme. Výjimkou zůstávají adopce zvířat od nás, jejich noví majitelé se na nás mohou obrátit, kdykoliv budou potřebovat pomoci se svým svěřencem.
Kolik lidí tvoří tým vašeho spolku a jak jste na tom s podporovateli?
Udržet tým dobrovolníků je náročné, protože za nic z toho, co pro spolek uděláte, nejste nijak finančně ohodnoceni. Z původních osmi členů jsme zůstali tři aktivní, já s Olgou Zámečníkovou na Ašsku a v Mariánských Lázních působí Klára Landsmanová. Volají nám lidé od Ašska přes Cheb až po Mariánskolázeňsko, a to prostě ve třech lidech není možné zvládnout, když všichni chodíme normálně do práce. Takže se snažím teď navázat spolupráci s lidmi z Chebu, kteří též dobrovolně pomáhají.
Základnu podporovatelů máme silnou, bohužel doba zdražování je těžká pro všechny, a tak to finančně není úplně dobré. Tím, že nám lidé pomáhají hodně materiálně, mám možnost finance směřovat na veterinární náklady.
Vždycky říkáme, že nám pomůže každá dvacka, kapsička, konzerva i pytlík steliva… Často se mi lidé omlouvají, že spolku darují „jen čtyři konzervy“, ale pro nás je to obrovská pomoc. Když vezmu, že naši facebookovou stránku sleduje 1000 uživatelů, tak kdyby i třeba 100 lidí přineslo dvě konzervy, tak to ani nemám kde uskladnit.
Téhož názoru jsme i s financemi, proto máme ve výrobě plakátek „50 korun pro Plazku“, který snad brzy uvidíte.
Co představuje vaše největší problémy na Ašsku?
On je to tak nějak všeobecně problém všude. S městem a novým vedením se spolupracuje celkem dobře, jsou otevřeni změně a mají zájem o věci, které navrhujeme. Problémem jsou některé přilehlé obce, které o kastračním programu nechtějí slyšet.
Na jednu stranu jim rozumím, že skutečným problémem jsou lidé, kteří odmítají kastrovat svá zvířata. Proto i nabízíme lidem zajištění kastrace. S tím, že zaplatí pouze cenu kastrace, a my zajistíme převozy a vše s tím spojené. Lidé tak nemusí řešit, že na to nemají čas.
Stav přemnožení koček je skutečně alarmující, a to i z důvodu nemocí, které jsou za poslední dobu velmi rozšířené. Do péče se nám tak dostávají případy pozitivní na různé nevyléčitelné nemoci a jejich průběh nechce nikdo vidět. A my se ptáme, zda je lidstvo skutečně tak bezcitné a dovolí, aby nevinná zvířata umírala tak trýznivě? Dokázali jsme vytvořit umělou inteligenci, ale nedokážeme si vykastrovat vlastní zvíře a nechtěná koťata potom nacházíme v igelitových taškách v lese, popelnici či vytahujeme rovnou z rybníka… Nacházíme se v 21. století a tak, jak jdou technologie kupředu, jde dopředu i to ostatní. Dokažme pravdivost tvrzení, že jsme národ „pejskařů a kočkařů“.
Jak vás nyní lidé mohou podpořit?
Nutno asi dodat, že po celou dobu jsme vše hradily z vlastních zdrojů. Občas se našel někdo, kdo nás třeba zná osobně a ví, co děláme, tak přispěl nějakou částkou, či se našli lidé, kteří pomohli materiálně. Hodně v minulosti pomohly školy z okolí, které několikrát uspořádaly materiální sbírku.
Od veterinárních nákladů, přes krmivo, stelivo až po nejposlednější vylepšení prostorů, vše jsme si hradily samy. To se muselo změnit, a tak se v prosinci 2022 spustily dva transparentní účty – sbírkový účet č. 2202290236/2010, který spadá pod kontrolu Karlovarského kraje, a transparentní účet č. 2202362463/2010, který kontroluje finanční úřad. Lidé tak mohou nahlédnout na internetu na to, kam finance jdou, a vše se samozřejmě z účetního hlediska hlídá. Takže dnes už se lidé nemusí bát, že jejich finance budou použity jinak než na zvířata. Za veškeré dary zvířatům mnohokrát děkujeme.
Co Vám dává energii pokračovat? Činnosti spolku obětujete mnoho volného času i vlastních prostředků…
Když dovedu zvíře z naprosto žalostného stavu až do nové rodiny. A taky slib, který jsem dala svému pejskovi.
Děkuji za rozhovor a přeji spolku PlazKA mnoho zdaru a energie do budoucna.
Foto: Veronika Hrdličková