Ašský divadelní festival Ašlerky v letošním roce slaví neuvěřitelných 25 let své existence. Jubilejní ročník se konal od 1. do 3. června v ašském kulturním centru LaRitma. Anna Pokorná, současná ředitelka ZUŠ Roberta Schumanna a Pavla Hošková, její zástupkyně, Ašlerky v době svých studentských let založily a stále jsou jejich hlavním hnacím motorem a hybnou silou. Sešla jsem se nimi, aby nám připomněly historii festivalu a alespoň maličko poodhalily bájnou postavu Karla Ašlera. S oběma jsme se nakonec domluvily, že v rozhovoru nebudeme striktně dodržovat členění odpovědí podle mluvčích, obě Ašlerovy náměstkyně se totiž skvěle vzájemně doplňují a často mluví jedna přes druhou.
Letošní 25. ročník Ašlerek a opět Anna Trčková a Pavla Hošková, Ašlerovy náměstkyně, uvádějící jedno z představení
Jaká je historie festivalu a jak se postupně během let proměňovala jeho forma a tým organizátorů?
Divadelní festival Ašlerky se odehrál poprvé v roce 1998 – ve stejném roce, kdy byl otevřen klub Klubíčko, po kterém je dnes již k nalezení jen travnatý plácek pod „Střelákem“. Bylo to punkové období, celé divadelní zázemí jsme museli převážet na náklaďáku z AKS. 150 židlí, 12 praktikáblů, paravany… Museli jsme si dokoupit divadelní světla a mixážní pult… stěhování a uklízení Klubíčka vydalo na dva dny a Ašlerky tehdy trvaly pět dní, takže to byl sedmidenní, ale skvělý, mazec, po kterém jsme měli ještě několik týdnů
Protože jsme Ašlerky založili ještě jako vysokoškolští studenti a tři z nás studovali na Divadelní fakultě JAMU, většinou jsme zvali své kamarády z uměleckých škol, ale už tehdy na Ašlerkách samozřejmě hrály děti z našich divadelních souborů. Vystupovali tu ale také už v té době profesionální herci, z nichž někteří na Ašlerkách hrají dodnes, a také místní či přizvané kapely.
Od samého počátku byly součástí Ašlerek i umělecké workshopy pro zdejší gymnazisty a ostatní školáky. V prvních ročnících se lidé mohli také těšit na promítání krátkých filmů, což obstarával legendární promítač z ašského kina Karel Lumpe. A když už jsme u těch legend, dlouho Ašlerky fotil a natáčel člověk s neuvěřitelně medovým hlasem a dobrým srdcem, Pavel Sobotka. Vrátíme-li se k cíli pořádání Ašlerek, nejdůležitější pro nás vždycky bylo a je, že jde o divadelně hudební setkání nesoutěžní, přátelské, místo i lidi kulturně obohacující.
Z počátku jsme byli organizátoři čtyři – Anna Pokorná, Pavla Hošková, Markéta Blažek Černá a Radek Bednář. Ten se pak odstěhoval za svým snem do Brna, a tak jsme u Ašlerek zůstaly tři ženy. Vždycky jsme ale k sobě měly mnoho pomocníků, které vyjmenovávat by bylo na několik kilometrů papíru, ale my jsme jim samozřejmě velmi vděčné, protože ve třech bychom to nikdy nezvládly. Časem se nám narodilo šest skvělých dětí, které se odmalička na Ašlerkách pohybují a jsou také jejich nepostradatelnou součástí.
Kde všude se v Aši Ašlerky vlastně konaly? Jak jste spokojené se současným prostorem LaRitmy?
Mnoho let se Ašlerky konaly v Klubíčku, když však pak vyhořelo, museli jsme hledat jiný odpovídající prostor, který by byl dostatečně variabilní. Dva roky jsme byli na Tyršáku, pak následovalo několik ročníků v AKS a před několika lety jsme zakotvili v LaRitmě.
Ať si kdo chce, co chce říká, pro nás je to místo parádní. I když rozumíme tu a tam postesknutí nad sloupy bránícími ve výhledu a i když tam úplně nefunguje vzduchotechnika. Odpadlo nám brutální stěhování veškerého vybavení, vše si jednoduše přemístíme ze ZUŠky, jsme s LaRitmou vlastně v takovém dvojdomku. Vyhovující je počet sálů – v jednom se hraje, v druhém anebo i na terase se může připravovat další vystoupení. Určitě by do budoucna bylo dobré pořídit lepší divadelní osvětlení, ale vzhledem k našim pankáčským začátkům je to už jen detail.
V úplných začátcích jsme měli pár divadelních souborů, v současnosti jich je už devět a všechny na Ašlerkách většinou vystupují. Také tu mimo jiné hrají svá absolventská představení, protože to jsou všechno žáci ašské ZUŠky, s níž jsou Ašlerky posledních několik let velmi úzce spjaté. My jsme velmi šťastní, že máme tolik šikovných a všestranných žáků. Zvládají si představení připravit, odehrát, dodat k němu hudbu, plakáty, zdokumentovat si je… Prostě… možná by se nezasvěceným zdálo, že tohle místo nestojí za moc, ale my tu máme tolik nadaných a skvělých mladých lidí, dětí a jejich rodičů, kterých si doopravdy vážíme, že bychom v pohodě trumfli daleko větší města. Tihle naši mladí lidé jsou srdcem místní kultury, takže není třeba tesknit a fňukat nad vyloučenou lokalitou, je dobré se na ně a jejich práci přijít podívat a podpořit je.
Kromě toho se nám povedlo také sestavit docela početný dospělý divadelní tým nazvaný Ašlemenato, jenž též každoročně připraví na Ašlerky a Dušičky divadelní představení. I tito dospělí divadelníci jsou neskutečně pracovití, obětaví a být s nimi je velkým potěšením a zábavou.
Osobně si z let dospívání pamatuji i Divadelní l-AŠ-kování coby první ašský divadelní festival. Tehdy měl nad ním záštitu Roman Černík, gymnaziální pedagog a zároveň učitel dramatické výchovy v základní umělecké škole, který se ale posléze přestěhoval blíže k Plzni. Navazovaly nějakým způsobem Ašlerky na tohoto svého festivalového předchůdce?
My jsme na Laškování, které Roman Černík založil, účinkovali jako herci, protože tehdy jsme všichni studovali ašské gymnázium a patřili jsme k ašským divadelním souborům. Když se pak Roman přemístil k Plzni, řekli jsme si, že by bylo dobré v tradici divadelních festivalů pokračovat, že to pro Aš bude přínosné. A tak vznikla postava Karla Ašlera, fiktivního kulturního sn(m)ažiče, který začal získávat svou místní slávu, kterou jsme my coby jeho náměstkové nadšeně šířili a šíříme dodnes. Nechali jsme podle něj pojmenovat kopec pod ZUŠkou, objevil se tu mimochodník slávy Karla Ašlera, zařídili jsme mu sochu. Někteří naši dramaťáci se donedávna domnívali, že Karel Ašler opravdu na Ašsku žil a zemřel někdy v 18. století, a to nám přijde doopravdy skvělé a zábavné.
Kdo vlastně fiktivní, až cimrmanovskou postavu Karla Ašlera vymyslel? Jaký Karel je a jak vnímá současnou Aš?
Karla Ašlera jsme vymysleli my. Jaký Karel je? Neuvěřitelný. A to ve všech směrech. Jeho dosah je nedosažitelný, jeho působení v kulturní oblasti na Ašsku je nepopsatelné. Je prostě něco jako kulturní bůh. Stačí jen věřit a něco velkého se určitě stane.
Děkuji za váš čas a hlavně za to, jak skvěle a inspirativně Ašlerky fungují už čtvrt století. Stvořily jste ašskou legendu, která má už několik generací skalních divadelních fanoušků.