V pondělí 4. března proběhla v Národopisném muzeu Aš na Poštovním náměstí závěrečná prezentace projektu Příběhy našich sousedů – Chebsko. Jedná se o vzdělávací projekt neziskové organizace Post bellum, který je určen žákům osmých a devátých tříd základních škol a tercií a kvart víceletých gymnázií.
Organizace Post Bellum od roku 2001 dokumentuje dalším generacím příběhy 20. století. V archivu s názvem Paměť národa následně zveřejňuje svědectví válečných veteránů, politických vězňů, disidentů apod.
Během slavnostního odpoledne žáci představili přítomným výsledky své půlroční práce, kterou realizovali pod vedením svých pedagogů a koordinátorky projektu Veroniky Hanouskové. Sedm týmů z různých koutů našeho kraje mělo za úkol vyzpovídat jimi vybraného pamětníka, natočit jeho vzpomínky, prozkoumat jeho archiv, zdigitalizovat poskytnuté fotografie a poté vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž nebo dokument. Všechny zúčastněné týmy z Chebska se rozhodly vzpomínky pamětníků zachytit formou krátkého filmu a uchovat tak jejich příběhy pro Paměť národa.
Na úvod promluvil Lukáš Květoň, vedoucí pobočky Paměti národa pro Karlovarský kraj. Zajímavostí je, že vznikla teprve v roce 2022 jako nejmladší pobočka v celé České republice.
Poté už následovaly prezentace výsledků práce jednotlivých týmů. Mezi témata, která žáci ve svých krátkých dokumentech prostřednictvím vzpomínek pamětníků zachytili, patřil například odsun německého obyvatelstva z pohraničí, situace v Československu v srpnu 1968 nebo průběh zahraničních misí novodobého válečného veterána. Někteří pamětníci byli na akci dokonce osobně přítomní, a tak jim mohli žáci ještě jednou oficiálně poděkovat za spolupráci a předat květinu.
Projektu Příběhy našich sousedů se zúčastnily tři ašské týmy – tým ZŠ Okružní pod vedením Mgr. Jaromíry Rusinikové (pamětník František Bobula), tým ZŠ Hlávkova pod vedením Jiřího Honomichla (pamětník Martin Kulhánek) a dva týmy ZUŠ Roberta Schumanna pod vedením Mgr. MgA. Anny Pokorné (pamětníci Jaroslava Poláková a Ladislav Žák). Svou práci dále představil tým ZŠ Hranice pod vedením Mgr. Markéty Dorotovičové (pamětník Gerhard Schmied), tým 2. ZŠ Cheb pod vedením Mgr. Michaely Němečkové (pamětník Imrich Csütertöki) a tým ZŠ Bečov nad Teplou pod vedením Bc. Soni Roučkové (pamětnice Alena Junková).
Je důležité si uvědomit, že za každým zhruba desetiminutovým filmem stojí obrovské množství několikaměsíční práce celého autorského týmu. Žáci sami museli nejprve vybrat zajímavé regionální osobnosti, poté promyslet strukturu rozhovoru, jen na nich byla kamera, zachycení zvuku i střih a forma výsledného videa. V neposlední řadě se také museli naučit společně komunikovat a rozdělit si role v rámci svého pracovního týmu.
Člen početně nejsilnějšího týmu ze ZŠ Hlávkova, Nicolas Gura, vzpomíná na průběh projektu: „Zastával jsem post kameramana, měl jsem na starosti kameru. Měli jsme několik sezení s panem Honomichlem i koordinátorkou paní Hanouskovou. Scházeli jsme se většinou jednou, někdy i dvakrát týdně. Domlouvali jsme se jednoduše, naštěstí jsme měli v týmu lidi, se kterými se dalo dobře domluvit, takže to šlo rychle a dobře. “ Na dotaz, co ho na projektu nejvíce zaujalo, odpovídá bez zaváhání: „Nejvíc mě zaujal samotný pan Kulhánek, jak je mladý a co vlastně všechno zažil. Uměl skvěle vyprávět, dalo se to dobře pochopit.“
V rámci projektu Příběhy našich sousedů se realizační týmy vydaly i na jednodenní výlet: „Do Prahy jsme v lednu jeli s připraveným videem a tam nám ho přestříhali do finální podoby. Tedy spíše nám jen poradili, co máme jak udělat, jaké obrázky přidat, nebo zase naopak vyndat. Realizace samotná už pak byla na nás. Střih videa byl asi nejnáročnější, a to i časově,“ shrnul Nicolas.
Koordinátorka projektu Veronika Hanousková na závěr poděkovala přítomným divákům za to, že dorazili v tak hojném počtu. Zapojení žáci si to podle ní rozhodně zaslouží: „Dali do toho kus sebe, dokázali spolupracovat, drželi pohromadě a jejich výsledky jsou prostě neuvěřitelné. Myslím si, že ani já bych si s tím tak neporadila.“
Všechny žákovské týmy podaly báječné výkony a můžeme na ně být hrdí. Příběhy našich sousedů rozhodně nebudou mladou generací zapomenuty.
Pedagoga a vedoucího týmu žáků z 9.B a 9.C ZŠ Hlávkova, Jiřího Honomichla, jsem se po závěrečné prezentaci projektu zeptala na další podrobnosti.
Od kdy jste na projektu pracovali a jak jste se o něm dozvěděl?
Projekt probíhal od září 2023, ale my jsme na něm začali pracovat až o cca měsíc a půl později. Já sám jsem o projektu věděl již delší dobu. Zajímal mne z historického hlediska. Škola se zapojila prostřednictvím pana ředitele, který jednal s Veronikou Hanouskovou, koordinátorkou projektu pro Chebsko.
Jak probíhala příprava projektu a rozdělení funkcí, kdo se čeho ujme? Jak děti spolupracovaly?
Příprava byla náročnější. Oslovil jsem deváťáky, vysvětlil jim podstatu projektu a vzal všechny, kteří měli zájem. Protože nás tlačil čas, nechtěl jsem riskovat, že někdo z nich účast odřekne a bude nutno v rozběhnutém projektu hledat náhradníka. Nakonec zůstali úplně všichni. A pro každého se našla práce.
Funkce si žáci rozdělili sami. Naprosto bez problémů, bez dohadování si stanovili, co budou dělat. U rozdělení byla i paní Hanousková, které žáky informovala, jaké funkce budou třeba. Spolupráce byla v naprosté pohodě. Žáci se navzájem doplňovali.
Jaké jsou podle Vás největší přínosy tohoto projektu?
Největší přínos? Těžká otázka… Podle mého názoru to není jen, že si děcka vyzkoušela práci profi reportérů, ale hlavně zážitky pana Kulhánka. Po skončení natáčení proběhl neformální rozhovor pana Kulhánka se žáky. Naprosto skvělý a úžasný. S mnoha moudrými a chytrými myšlenkami. Až mě zamrzelo, že kamera i mikrofon již byly uklizeny.
Osobně si také myslím, že pamětník nemusí být zrovna člověk, který zažil události hodně, hodně dávné. Pro spoustu současných dětí je hluboká historie to, co se odehrálo před dvaceti lety. I v moderní době se odehrávají historické události a zážitky očitých účastníků by měly být zaznamenány pro budoucnost. Jde o vzpomínky lidí, kteří vše zažili na místě a mohou se lišit od toho, co předkládají média.
Narazili jste během realizace na nějaká úskalí? Co bylo nejobtížnější?
Úskalí ani ne. Pokud tedy nepočítám, že nám při ostrém natáčení omdlela jedna ze žákyň. Náš host, pan Kulhánek, nelenil a bryskně přiskočil s odbornou pomocí.
Občas se projevila únava, pokud byly schůzky delší. Třeba na pražském workshopu.
Nejobtížnější určitě bylo z více jak dvouhodinového zajímavého a poutavého materiálu sestavit desetiminutový dokument, s nímž by se mohlo dál pracovat. Ovšem díky pečlivé spolupráci autorů, žáků, se vše podařilo během jednoho dne.
Jak probíhal výlet do Prahy?
Workshop v Praze byl dost zajímavý. Profesionální střihač dal žákům cenné rady. Poradil, jak se na projekt dívá on, co je potřeba vyzdvihnout, jak diváky zaujmout apod. Ve spolupráci s dětmi pak sestavili osnovu. S tou se pak dále pracovalo a finalizovalo se konečné video. To už opět v Aši.
Pražský výlet byl jen pracovní, takže se do „Mekáče“, „Káefcé“ a dalších úžasných podniků se žáci nedostali. Za to je na slavnostní prezentaci politoval i pan Kulhánek.
Chtěl byste dodat něco závěrem?
Myslím, že výsledná díla všech prezentovaných týmů byla úžasná a skvělá. A případní kritici si musí uvědomit, že za tím vším stojí desítky hodin práce žáků, kteří si zaslouží pochvalu a ocenění. Všichni byli naprosto skvělí.