Ja, ja. A pak už jen ten hezčí svět, plný nadějí a světlých zítřků. Osvícenci, s Voltairem v čele, ho ještě projektovali do budoucna (Voltair, celoživotní projektant světlých zítřků, na smrtelné posteli zavelel čelem vzad a viděl to pesimisticky), po fr. osvícencích přišli imigranti z Evropy v Americe na to, že když vybijou, krom bizonů, nepřizpůsobivý původní obyvatelstvo, tak štastné zítřky jim zajistí roboti, navíc černí, vod Guinejského zálivu. Po nich Robespierre a Marat, plánovali lepčí svět, až vyklučí šlechtu a církev, po nich Napoleon, až porazí evropské zpátečníky a monarchisty, kteří chtěli udusit jeho Code civil a svobodu náboženského vyznání a možnost rozvodů, po něm, na Vídeňském kongesu v člele s Metternichem si evropští absolutové naplánovali šťastné zítřky poté, až rozdrtí stoupence fr. revoluce, po nich v r. 1848 si dělnictvo s Marxem jako intelektuální oporou (jemuž těžko mohlo rozumět jak ono, tak Klaus starší) si naplánovalo šťastné zítřky na dobu, až nakopou panděra buržoustům. Po nich viděli Talijáni šťatné zítřky v risorgimentu, že až bude Itálie jednotná, načne nový, lepčí svět. Souběžně s nimi čeští obrozenci naplánovali lepší svět na dobu, až zachrání češtinu před totální germanizací a Havlíček to korunoval dobou, až splasknou Habsburkové. Poté začali krásný, nový svět očekávat téměř souběžně Bell, Edison, Cijolkovskij, po nich H. Ford a zástupy dalších, kteří ho viděli v tom, až Sapiens definitivně ovládne a zotročí to nelidské. Po nich Masaryk s Kramářem viděli šťastné zítřky poté, až se Čehůn osvobodí ze jha Rakousko- Uherska a celá Evropa očekávala onen šťastný svět poté, co ve Verasailles skončila Velká válka. Musollliniho šťastný svět trval od pochodu na Řím do republiky Salo a Dolfíčkův od kancléřského jmenování po Stalingrad. A pak přišly další vize krásných nových světů. Ty přijdou s koncem starého. Abych moc dál neobtěžoval čtenářstvo schopné číst tak akorát 2 řádkové tweety, tak jen v historii pseudonároda čehůnského se ony štastné, zaručeně lepší zítřky měly konat po: skončení protektorátu, abdikaci Beneše, odchodu Gottwalda, po procesu destalinizace- po pražském jaru, poté až odleze Husák, poté až vstoupíme do NATO, poté až vystoupíme z EU, poté až přejde koronavize,… Poté až příde šťastný pobabišovský svět. A on přišel s Fialama, dvěmasvetrama a STANama, kteří nás poženou z nevytápěných haluzen do stanů. Tak šťastnou cestu, čekatelé na štěstí. Fakt neštěstí.
