Co to byl telegram? Býval to prostředek, jak za těch dávných časů, kdy byly telefony jen v několika domácnostech, dostat rychlou zprávu. Ony totiž telefonní ústředny nebyly moc velké, měly omezené množství zdířek, tedy dírek pro kolíky, které spojovaly jednotlivé telefonující. Občas se do toho připletl hovor někoho neznámého, občas se podle náročnosti spojení (chci hovor bleskem) měnilo pořadí spojených hovorů. Například Ašsko bylo značně omezené až do poloviny devadesátých let, kdy občané mohli své číslo získat pouze v případě odpojení (úmrtí) některého uživatele. Lidé z Hranicka z toho moc radosti neměli, nová čísla prostě nebyla. A mobily? Takový Pegas (dnes T-Mobile) se slabým signálem se do Studánky dostal až ve stejném týdnu, co začala fungovat nová, větší ústředna. Ale o tomto pravěku dnes nechci psát, pouze ho připomínám.
První telegrafování se vlastně odehrávalo již dávno před Kristem, například jednoduchým zapalováním ohňů na vršcích. Což se píše již u zprávy o dobytí Tróje! U nás také najdeme skvělou připomínku dávných časů. Město Kadaň se podle toho jmenuje: Ka-aden, hořící ohně. Strážci ohně viděli, že soused zapálil hranici, což znamenalo, že se blíží nepřítel, a šup, zapálili také. Nebo bylo dohodnuto, že se zapálí oheň podle předem určené události (vítězství). Zpráva dolétla do centra země již během cca hodiny (z Kadaně do Prahy, prý).
V románu Hrabě Monte Christo se již setkáváme s jiným, modernějším vizuálním přenosem zpráv. Různé nastavení pohyblivých ramen na vysokém stožáru bylo schopné skládat celá slova a zpráva měla podobu i několika vět. Sousedé to viděli dalekohledem a opakovali. Věřte nebo ne, myslelo se na to již v sedmnáctém století, ale nikdo to nepotřeboval. Takže až po roce 1792 ve Francii. Francouzi dokázali poslat jeden znak přes 20 stanic z Paříže do Lyonu za DVĚ minuty! Napoleon by mohl vyprávět, jak se mu telegrafování zamlouvalo – a po něm tyto výhody pochopili další vládci.
V tu dobu se ale také zlepšovalo posílání zpráv světelnými signály. Když už existovaly barevné světlice, proč je nepoužít na jednoduché vyslání zprávy?! Patentovala si to (nastojte!) žena již v r. 1859 a americké námořnictvo barevné světlice používalo ještě v r. 1962. Jednoduché upozornění na svou nouzi se používá na moři dodnes.
Dalším skvělým vynálezem byla Morseova abeceda, vyťukávaná po celém světě od Divokého západu po civilizovanou Evropu. Což skvěle představuje například náš film pro pamětníky Přednosta stanice. Historie takto (elektrickými impulzy) posílaných zpráv je však fousatější, datuje se až k r. 1753. Samuel Morse však vynalézal, dolaďoval, vymýšlel a po létech zprovoznil r. 1844 nejpovedenější systém. V českých zemích byl podobný způsob používán ve spojení se železnicí rok poté a o šest let později směla telegrafovat i veřejnost.
A co bezdrátový telegraf? V tom má prsty slovenský kněz, co se ocitl v Pensylvánii a byl nadšencem do tehdy moderních technologií. To jsme již v roce 1904. Jenže pokrok nezastavíš, výhodnější bylo například rádio a telefony, které i tu bezdrátovou telegrafii postupně vytlačily. Takže koncem 20. století se již obsah telegramu sděloval mezi poštami telefonicky. Až do 31. 3. 2010. Už tuhle službu nepotřebujeme, třebaže ji ještě může poskytovat Telefónica O2.
Leckdo však ještě pamatuje rozechvění, když pošťák v nečekanou dobu zazvonil a předal malý složený papírek se zprávou. Většinou to bylo naléhavé, a právě proto jsme se hned všichni lekali, že někdo onemocněl nebo dokonce zemřel. Někdy jsme si oddechli, že jde jenom o oznámení příjezdu nebo jinou naléhavou, ale nijak strašnou zprávu.
Samostatnou kapitolou byly blahopřejné a soustrastné telegramy. To jste vyplnili formulář a mezi vystavenými tisky našli ten, který se vám nejvíc líbil. Nikde však nebylo zaručeno, že právě tenhle nakonec adresát dostane – prostě jen proto, že tenhle obrázek doručovací pošta neměla. Poštovní úřednice sečetla slova, zaplatili jste a věděli, že brzy (záleželo na místních pošťácích) zpráva dojde. Bylo to rychlejší, než pohled, i když pamatuji různá období, kdy dopis nebo pohled zvládly cestovat pouze jediný den.
Na obrázku představuji různé typy blanketů, některé na Ašsku příliš k vidění nebyly. Tak alespoň po letech můžete vidět, co vám kdo možná původně posílal.