Ve čtvrtek 3. října proběhla v prostorách textilního muzea v Mikulášské ulici vernisáž výstavy Aš na dotek – krása ašských rukavic. Jak už název napovídá, výstava je věnovaná unikátní místní sbírce rukavic a jejich tradiční výrobě. Je možné ji navštívit až do 19. prosince. O příjemný hudební doprovod během vernisáže se postarala Alexandra Klvač.
Kurátorka textilní sbírky Monika Hlaváčková
První část výstavy je poctou místním německým výrobcům od konce 19. století do poválečné doby. Rukavice jsou do vitrín v expozici rozděleny podle výrobců, způsobu zpracování i způsobu jejich zdobení. Ve výstavní místnosti je nyní vystaveno 325 rukavic, což představuje zhruba jedno procento z úctyhodného počtu 26 563 půlpárů tzv. stávkových rukavic, které jsou v současné době ve sbírce ašského muzea. Němečtí výrobci byli po válce soustředěni do národního podniku Tosta, jehož pokračovatelem se následně stala firma Tostex.
27. února tohoto roku dokonce došlo k zápisu ašské sbírky do České knihy rekordů, který zajistila Agentura Dobrý den Pelhřimov. Přesné zněním tohoto českého rekordu je „Největší historická sbírka textilních rukavic“. Rukavice se počítaly několik let, takže se jednalo o skutečně nejednoduchou práci pracovníků muzea. Zajímavostí je, že číslo není stále konečné, neboť se sbírka stále rozrůstá.
Starosta Vítězslav Kokoř certifikát pokřtil
Vernisáž si nenechalo ujít mnoho Ašanů
Poslední firmou, která dodnes v Aši rukavice vyrábí, je firma Glovex, která se zabývá výrobou pracovních rukavic. Ve druhé místnosti expozice je možno si prohlédnout celý postup výroby rukavic. Rovněž se zde promítá krátký film natočený právě ve firmě Glovex, které patří poděkování také za zapůjčení exponátů.
„Celá výstava byla velmi kreativní proces, všichni se strašně moc snažili. Doufám, že je na výstavě vidět posun. Také budeme moc rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu,“ uvedla na vernisáži ředitelka muzea Andrea Kuzma, která předala starostovi města Vítězslavu Kokořovi jeden z certifikátů o uznání rekordu.
Starosta následně pokřtil certifikát právě v České knize rekordů. „Myslím si, že to není nějaká úplně obyčejná sbírka rukavic. Dnešní den se podle mě zapíše do dějin, je to historická událost, protože máme něco jedinečného, něco neobvyklého, co je vlastně největší chloubou v České republice. Je to zapsáno v národní knize rekordů a věřím tomu, že budeme usilovat o to, abychom byli zapsáni i do Guinessovy knihy rekordů. Neznám žádnou jinou takovou sbírku na naší planetě. Je to něco jedinečného. Pro mě to číslo 26 563 neznamená jen nějaký počet. Pro mě to znamená, že to v té době symbolizuje podnikání, obrovskou prosperitu města. Postupně Aš upadala až, dejme tomu, do dnešní podoby. Ale toto číslo a to, že Aš byla jedním z nejbohatších měst v Rakousko-Uhersku… Pokud se změní prostředí a podmínky, tak to jde. A já věřím tomu, ať už se toho dožijeme, nebo ne, že Aš bude jednou tak bohatá, jako to dokázali naši předci. Je potřeba to připomínat a být hrdí na to, že máme něco jedinečného. Ne každé město v České republice má něco takto unikátního. Věřím, že tímto okamžikem přestáváme být periferií a jsme v něčem výjimeční,“ pronesl hrdě starosta Aše Vítězslav Kokoř během křtu.
Textilní muzeum vydalo u příležitosti výstavy brožuru nejen o rukavicích obecně, ale také o ašských výrobcích šířeji, než v jaké míře jsou prezentováni na výstavě, kde muzeum nechtělo návštěvníky zatěžovat množstvím textu. V příštím roce potom muzeum plánuje vydat knihu věnovanou právě ašským rukavicím.
Kurátorka textilní sbírky Monika Hlaváčková, která stojí za přepočítám rukavic pro potřeby zapsání rekordu, říká: „Hrozně miluju ašské rukavice, protože jsou nepřekonatelné svými vzory a unikátností. Musím říct, že jsem je v našich více než dvaceti skříních a krabicích vybírala na výstavu skutečně pár hodin. Líbí se mi všechny se vším všudy. Mám ale ráda síťované rukavice, je to takový zvláštní postup podobný výrobě sítí na ryby. Jsou krásné.“
„Měli jsme nějaké přibližné číslo, protože jsme měli krabice z národního podniku Tosta, které jsme převzali, a všechny je nestačili zpracovat. Pak jsme se rozhodli, že rukavice spočítáme a že půjdeme do České knihy rekordů. Dopočítávali jsme je vloni. Letos v únoru potom došlo k zápisu. Přijeli z Pelhřimova, pan komisař si tady obhlídl všechno, co se dalo… V roce 2019 jsme dostali poslední velkou kolekci ze zaniklého podniku Tosta. Ty jsme do současného rekordu nakonec nepočítali. Musím říct, že i od ašských obyvatel získáváme stále další rukavice. Ráda bych poděkovala Monice Uhle, od které máme zapůjčené stojánky na rukavice, a divadlu v Liberci, které nám zapůjčilo doplňky na výstavu,“ uvedla kurátorka textilní sbírky Hlaváčková, která rukavice počítala společně se svým dnes již bývalým kolegou Jiřím Poorem.
Foto Milan Vrbata a Michaela Kolouchová