Ve čtvrtek 21. srpna proběhla na katastrálním území zaniklé obce Újezd u Krásné vernisáž výstavy s názvem Když spadla železná opona, kterou pořádá Paměť národa Karlovarského kraje. Připomíná lidské osudy, které právě železná opona zásadním způsobem ovlivnila. Obec Újezd oficiálně zanikla v roce 1950 kvůli zřízení příhraničních zátaras. Výstava bude na místě k vidění do konce října a je dvojjazyčná, česko-německá.
„Výstava se nachází na symbolickém místě, kde stála i železná opona. Je také symbolické datum, 21. srpna, kdy si připomínáme vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa,“ přivítal návštěvníky vernisáže starosta Krásné Luboš Pokorný. Tato událost měla následně vliv na zintenzivnění ochrany hranice a zpřísnění podmínek kolem ní, hraniční pásmo bylo rozšířeno do vnitrozemí. Příjemným odlehčením bylo hudební vystoupení Milana Jelínka z ašské ZUŠ Roberta Schumanna spolu s jeho bývalými svěřenci Alenou Jelínkovou a Matějem Pokorným.
Zdeňka Kučerová, Paměť národa Karlovarský kraj
„Jsme moc rádi, že tady můžeme být. Jsme opravdu vděční, že téma železné opony můžeme společně s obcí Krásná a s některými dalšími partnery otevírat. Pro konec letošní letní sezóny jsme zvolili tuto dočasnou putovní výstavu, která byla do nedávna k vidění v Tostě v Plesné. Představuje příběhy pamětníků, které nějakým zásadním způsobem železná opona a její existence ovlivnily. Název výstavy je určitou nadsázkou. Něco, co se systematicky 40 let budovalo, jen tak nespadne. Samozřejmě ani konec železné opony nebyl vůbec jednoduchý a čekalo se na něj dlouho dobu. Její existence přinesla množství obětí, ať už na straně těch, kteří se železnou oponu snažili nějakým způsobem překonat a opustit hranice nesvobodné části Evropy, ale i na straně těch, kteří pro dobro režimu, který tady 40 let vládl, hranici strážili. I tam samozřejmě byly oběti a my chceme vzpomenout na všechny. I na ty, jejichž životy díky překonávání hranic neskončily, ale přesto jim opona zasáhla do života takovým způsobem, že už nikdy jejich život nebyl stejný, ale byl třeba plný pronásledování,“ vysvětlila Zdeňka Kučerová z Paměti národa Karlovarského kraje, která zároveň vyzdvihla obrovský význam pamětníků v rámci celého projektu. Na české západní hranici se systém ostnatých drátů, betonových stěn, minových polí, stěn vysokého napětí a strážních stanovišť začal vytvářet již od roku 1948. Skutečně neprostupnou se železná opona stala až v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustávající útěky přes hranici.
Celkový rozsah výstavy činí třikrát více příběhů, pro prostor obce Újezd bylo nyní vybráno 5 z nich, které autoři výstavy považují za reprezentativní a nejsilnější. Každému příběhu je věnován jeden z vystavených panelů. Paměť národa výstavu připravila již pro 30. výročí sametové revoluce a dosud byla prezentována především v Plzeňském kraji. Celou výstavu a všechny příběhy pamětníků je možné najít na webovém portále http://pametnaroda.cz . Součástí jsou fotografie a audio či video nahrávky autentických vzpomínek pamětníků.
Hudebníci a starosta Krásné Luboš Pokorný
Paměť národa Karlovarského kraje by chtěla na území Ašského výběžku v těchto projektech pokračovat. „Tuto výstavu bereme jako takový začátek spolupráce s obcí Krásná. Myslíme si, že téma železné opony si zaslouží na tomto místě nějakou stálou připomínku. A to nejen proto, že tady prochází Stezka Českem. Spousta lidí tudy projde a opravdu neví, jak silné příběhy se tu udály a jaký byl život na hranici železné opony pro místní obyvatele, kteří zde žili,“ přiblížila Zdeňka Kučerová plány do budoucna. Dalším krokem bude práce týmu dokumentaristů pod vedením Lukáše Květoně. Ti by zde měli hledat pamětníky, kteří by byli ochotní sdílet své vzpomínky na život, který byl ovlivněn existencí zakázaného pásma a tím, že se zde lidé snažili hranice překonávat. Organizace má dále zájem o spolupráci s nejstaršími pamětníky, kteří místní oblast dosidlovali poté, co byli původní němečtí obyvatelé odsunuti. Na Újezdě by měla do budoucna vzniknout důstojná připomínka složité historie, kterou toto místo prošlo.
Příběhy pamětníků jsou velmi emotivní a tragické. Příkladem může být příběh paní Ludmily Váchalové, která se narodila v roce 1936. Když jí bylo 14 let, její starší bratr se rozhodl pokusit o útěk a překonat hranice železné opony. Byl ale dopaden a odsouzen na 8 let v jáchymovských lágrech, kde si trest musel odpracovat. Tahle událost měla zásadní vliv i na jeho sestru Ludmilu a na celou jejich rodinu, která se stala terčem pronásledování a šikany ze strany státního aparátu. „Měla jsem poslední rok školy. Dostala jsem najednou nabídku, zvláštní nabídku, od ředitele naší školy. Zavolal si mě do ředitelny, posadil si mě a povídá: ‚Liduško, ty se dobře učíš. Když se vzdáš rodiny, nebudeš se s nikým z nich stýkat, budeš moct dostudovat a budeš mít všechno, co budeš potřebovat.‘ To skutečně považuji za zločin, chtít po patnáctiletém dítěti, aby se vzdalo své rodiny a odešlo. A potom není divu, že jsem sympatie k tehdejšímu režimu zrovna nechovala. Byli jsme přece rodina, měli jsme se rádi, podporovali jsme se. Až později jsem si to vše uvědomila a přemýšlela jsem, co to vlastně bylo za režim, kterej něco takovýho chtěl. A to mě zatvrdilo a zlákalo naopak na druhou stranu,“ vzpomíná Ludmila Váchalová, která byla v patnácti letech odsouzena na 6 let vězení, které strávila ve 4 ženských věznicích. Jak a proč se to stalo, se návštěvníci mohou dozvědět na jejímu osudu věnovanému panelu výstavy přímo na Újezdě.
Na webovém portále http://pametnaroda.cz je v současné době přibližně 15 000 svědectví pamětníků totalitních režimů – přeživších holokaustu, politických vězňů, lidí, kteří museli opustit své rodné vsi, těch, kteří byli přesidlováni, mučeni a vězněni…
