O módě se povídá pořád, hlavně nás zajímá oblékání, ale věřte nevěřte, ona se k nám cpe i móda
v bytových doplňcích, nádobí a domácnosti vůbec. A myslíte si, že třeba za první republiky si lidé
módou v téhle oblasti nenechali diktovat? Nechali. A jak! To vám byly vlny šedomodrého
smaltovaného náčiní, modrobílého smaltu na hrncích a náčiní (například naběračky, cedníky), ba i
červenobílý smalt jsem viděla – a vůbec kde čeho.
Podle obrázku jistě uhodnete, že se první republikou přelila i holandská vlna. Větrné mlýny,
postavičky ve dřevácích a povědomých čepcích. Vyšívaly se na „kuchyňky“, na lemy poliček, objevily
se tu a tam i na porcelánu.
Samozřejmě existovaly předkreslené předlohy, jak by měla taková kuchyňka vypadat. Všechny módy
chtivé hospodyňky ale za takové předlohy neutrácely, zkoušely si třeba postavičky nakreslit samy. A
podle toho to dopadalo.
Na obrázku vidíte zručně vyvedenou ozdobu police z první republiky a potom dečku ze zhruba
sedmdesátých let, kterak se snaží o holandský motiv. Ubezpečuji vás, že na některých starých
kuchařkách vyšly ty obličejíčky a postavy ještě děsivěji. Ale účelu bylo dosaženo, v domácnosti se
skvěl módní kousek. A že nevypadal nejlíp? Stejně se na zdi zacákal, zaprášil a musel vystřídat, o nic
strašného nešlo. Dečka zase sloužila až do nevypratelnosti skvrn.
My se dnes podle nepříliš zdařilé kopie námětu můžeme pousmát té snaze být „in“ a s pochopením
pokývat hlavou. Nezbedná jehla s přízí tvořila spíš podle sebe než podle představ švadlenky.
A v těch sedmdesátkách? To lze poznat podle materiálu podkladu a také podle toho, že si mnozí
můžeme pamatovat onen velký rozmach zájmu o ruční práce našich předků a o různá zanikající
řemesla. V sedmdesátých letech se mnohé vzkřísilo. Někdo měl tedy doma rozpadající se kousek
staré výšivky a líbila se mu, zkusil vytvořit cosi podobného. Anebo se opakoval scénář z dávných dob,
kdy si někdo nakreslil doma předlohu jen tak, po paměti. Aby se mu krásně prostíralo cosi
ojedinělého, co má jenom sousedka a nikdo další. Hmatatelní pamětníci módních vln jsou také
důležití. Zlidšťují nám ty, kdo žili před námi. Nebyli dokonalí, ale snažili se. Nejsme jiní, že ne?