Ašský rodák a modelář Bohuslav Karban získal na Mistrovství světa lodních modelů NAVIGA 2025, které se konalo od 4. do 10. srpna v maďarské Budapešti, hned 3 stříbrné medaile v kategorii C5 – neplovoucí modely umístěné ve skleněných obalech. Člen Klubu lodních modelářů ČR a Evropské asociace lodních modelářů se celý život specializuje na modely lodí v lahvích. Evropských i mezinárodních úspěchů má na svém kontě více.
Bohuslav Karban
S jakými modely jste letos na mistrovství světa zabodoval?
Lodě v lahvích jsou mojí oblíbenou kategorií, i když jsem dříve soutěžil i v jiných. Protože jsem v už v důchodu a mám více času, soutěžil jsem letos rovnou se třemi modely.
Měl jsem tam loď Wyoming, šestistěžňový americký škunar, největší dřevěnou plachetnici světa ve své době. Dalším modelem byla největší osobní loď světa S.S. Great Britain, ve které se kombinovaly plachty a pára. Dodnes existuje a je vystavená v muzeu, na rozdíl od Wyomingu, který se potopil. Dále jsem na závodech měl trojstěžňovou plachetnici Kathleen & May, která také dodnes stojí ve Velké Británii jako největší tamní dřevěná plachetnice.
Všechny tři modely se umístily na 2. místě. Čekal jsem tedy, že to bude lepší. Každému rozhodčímu se ale líbí něco jiného a také si musíme své modely obhájit. Ptají se na všechno, proč je tam tohle, proč je tam tamto… Nedostal jsem zlatou medaili s Wyomingem třeba jenom proto, že tam je vlajka s jeho názvem a já jsem ji podle pana rozhodčího umístil špatně. Z jedné strany měl být podle něj název zrcadlově. Dostal jsem pak o nějaké dvě setiny bodu míň, a to rozhodlo. Ale to mě netrápí (úsměv).
Škuner Wyoming
Jaká je vlastně bodová škála?
Nejvyšší počet je 100 bodů, od 100 do 95 bodů je zlatá medaile, 95 až 90 bodů je stříbrná medaile a 90 až 85 je bronzová. U všech tří mých lodí rozhodčí našli nějakou maličkost, která se jim nezdála.
Jakou máte ve své kategorii konkurenci? Jak taková mistrovství probíhají?
Bylo nás tam 17. Mistrovství světa se koná každý druhý rok a střídá se ob rok s mistrovstvím Evropy. Loni jsem byl na mistrovství Evropy v Burgasu. Většinou se mistrovství konají ve státech jako je Bulharsko, dříve Chorvatsko, Francie, Německo, Španělsko… Jsou to státy, kde má lodní modelářství tradici.
Poslední dobou jsou ale pořádající státy hlavně z východní Evropy, asi je to víc baví. Jde o Maďarsko a Polsko. V České republice už bylo čtyřikrát mistrovství světa, většinou v Jablonci nad Nisou.
Soutěžící potom jsou hlavně z Evropy a Asie – Čína, Uzbekistán, Kazachstán. Přestože poslední dva jmenované státy nemají moře, dělají úžasné modely. My koneckonců také. V kategorii C1, což jsou dřevěné plachetnice, dominují naši modeláři a sbírají zlaté medaile. Maximálně jim trošku šlapou na krk Italové, to jsou ale modeláři profíci, kteří modely dělají pro námořní muzea. Češi mají velmi dobrou mezinárodní pověst, patříme k mezinárodní špičce kategorií C1 a C2.
Kathleen and May
Jak dlouho tyto výjezdy trvají?
Většinou je to 7 až 10 dní. Modelů je hodně a rozhodčí je hodnotí opravdu poctivě. Ke každému modelu musíte mít vedenou dokumentaci výroby krok za krokem a obhájit si ji. Rozhodčí prochází plány a detailně vše zkoumají. Většinou modely hodnotí 3 rozhodčí. V naší komisi byl teď Holanďan, Ukrajinec a Bulhar.
To je docela dlouhá doba. Co děláte, když nezávodíte?
Ve zbylém čase si prohlížíme ostatní modely a bavíme se mezi sebou. Budapešť je navíc krásné město, takže jsme zvládli i výlet. Jako doprovodný program jsme absolvovali výstavu maďarského námořnictva za dob Rakouska-Uherska. To bylo pěkné. Na Dunaji měli i válečné lodě a k nim povídání. Vše samozřejmě probíhá i jako výstava pro veřejnost, nejen pro modeláře.
Znáte se navzájem v rámci mezinárodní komunity modelářů?
Určitě. Hodně se i navštěvujeme, jezdíme třeba do Polska, Poláci k nám… Než se totiž dostanete na mistrovství světa, musíte se tam nominovat, tedy získat na mistrovství ČR minimálně medailovou pozici. Toto mistrovství probíhá u nás každoročně. Národní tým potom jede reprezentovat ČR. Já ale ve svojí kategorií „modely umístěné ve skleněných obalech“ soutěžím u nás sám, tak to mám dobré (smích). Všechna mistrovství jsou ale mezinárodní a může na ně přijet kdokoliv. Příští mistrovství světa by mělo být právě u Baltu v Polsku. Co se týče modelů v lahvích, vydáváme si i vlastní mezinárodní časopis, který vychází čtyřikrát ročně.
Vyhodnocení kategorie C5, Bohuslav Karban uprostřed
Co vše lze do Vaší kategorie zařadit?
Jsou to modely lodí kromě lahví i například v laboratorních baňkách, v žárovkách. Skleněný obal může být jakkoliv velký, jen by neměl být překročen průměr hrdla 34 mm.
Můžete nastínit postup, jakým modely vytváříte?
Loď se postaví nejprve celá venku, potom se rozebere a po částech se znovu postaví uvnitř nádoby. Tímto způsobem nás to na světě ale staví asi jenom pět. Jsou i jiné metody se sklopnými stěžni. To potom ale může být nevýhodou na závodech, kdy pomocné prvky zkoumají rozhodčí, a protože nebyly na originální lodi původní, strhávají za to body. Proto stavím tradičním způsobem.
Jak dlouho jste pracoval na soutěžních modelech?
Měl jsem radost, že jsem v důchodu a mám čas, tak jsem postavil 7 modelů za rok. Takže zhruba měsíc, měsíc a půl intenzivní práce. Všechno se to pohybuje kolem 60 až 160 hodin na jeden model podle složitosti. V průměru tedy nějakých 80 hodin.
Jak si vybíráte, do jakého modelu se pustíte?
Vždycky mě něco osloví. Hledám škunery, které měly hodně stěžňů a vozily třeba z Ameriky do Kanady uhlí. Nápady by byly. Snažím se nejezdit na světová mistrovství se stejnými modely. Někteří modeláři to dělají, hlavně ti, kteří dělají velké plachetnice nebo motorové lodě a jeden model dělají třeba 6 let. Jsou to opravdu umělecká díla. Často potom soutěží i v kategorii nedokončené modely, aby nepřišli zkrátka.
Great Britain
Od kdy tvoříte právě modely ve skleněných lahvích?
Od 12 let, takže nějakých 55 let. Dělal jsem také modely na vodu na motůrek. Bylo to metodou pokus omyl, tady v Aši nebyl žádný kroužek. První model v lahvi jsem viděl v časopisu Ohníček u článku, který se jmenoval Loď v lahvi. Bylo to o netrpělivém klukovi, kterému někdo radí, že má právě stavbou lodi v lahvi cvičit trpělivost. Hrozně se mi líbil ten obrázek.
Máte nějaký recept na trpělivost?
Možná mi dala nějaký trénink stavba papírových modelů z časopisu ABC. Na tom jsem se naučil různé grify. Stavebnice tehdy byly pouze v Tuzexu, a na to nebyly peníze.
Lodě Vás tedy oslovily na první dobrou?
Ano, nevím proč, možná jsem byl v minulém životě námořník. V tom současném jsem jezdil na vodě 10 let. Byl to můj sen odmalička. Pracoval jsem na Československé plavbě dunajské, závod říční a námořní dopravy. Tahle firma měla čtyři malé námořní lodě, většinou se jezdilo Středozemní moře, Černé moře, do Sýrie, na Kypr. Vozili jsme třeba reaktory do atomových elektráren. Všechny mé modely jsou zatím lodě námořní. Všechny takové, které kdysi existovaly, nebo ještě existují. Jejich plány hledám na internetu, něco mi poslali i z Velké Británie nebo z muzeí v USA. Mám ale sen postavit si i říční lodě, na kterých jsem sloužil.
Jaké materiály používáte?
Používám balzové dřevo, plachty barvím černým čajem, Pigi barví úplně suprově (smích). Dále obyčejné nitě zpevněné vteřinovým lepidlem, z toho mám například žebříky. Dojem vody potom tvoří obarvená epoxidová pryskyřice. Používám samozřejmě vteřinové lepidlo, ale už se mi bohužel stalo, že se po několika letech začne uvolňovat kyanoakrylát a model uvnitř na lahvi zešedne, vypadá jako v oparu. Stalo se mi to zatím asi na 3 modelech a je mi to opravdu líto.
Foto: Michaela Kolouchová a archiv Bohuslava Karbana