Naprosto nevinná, každodenní věc nás dokáže kouzlem přenést o celá desetiletí zpět, možná až
století. Jak tak občas vytaháte věci ze skříní, kontrolujete, přebíráte, ale najednou stanete v úžasu.
Cože je to tady napsané?!
Podobně jsem jednou mezi dřevěnými ramínky, hozenými do tašky a na půdě, našla památku na
dávného obyvatele našeho domu. Dodnes lze přečíst jméno, rok (1933) a adresu (Th jako Thonbrunn,
Studánka) i s číslem popisným. Je jiné, než naše, ale v tu dobu byl náš dům postaven, takže je zřejmě
původní, před stěhováním. Určitě toto ramínko dostal mladý muž nebo chlapec, když měl odejít
z domova. Třeba kdyby se mu ztratil kufr a někdo ho dal do ztrát a nálezů. Nebo aby si drahocenné
ramínko nepopletl s kamarádem. Mladík nebo muž tedy vyrazil na cesty ze starého domova těsně
před stěhováním a v pořádku se vrátil.
Zhruba ze stejné doby pochází i pánské ramínko, již na první pohled složitější konstrukce. Proč
pánské? Jednoduše, smyčky ramínka krásně zapadnou do širokých ramen saka nebo kabátu a visí tu i
držák na kalhoty. Bylo to ramínko dražší, opletené na oněch smyčkách, aby příliš neměnilo tvar
ramen. Ony bývaly látky těžší, než dnes, hlavně vlněné, a při delším pověšení se mohly tvary ramínka
prorýsovat do oblečení a to by byla škoda.
Ne každý měl takovýto postroj na kalhoty. Upínaly se do něj spodní kraje nohavic, zbytek volně visel,
takže ramínko potřebovalo ve skříni dost vysoký prostor. Jinou volbou bylo přeložení kalhot přes
příčku. Taková ramínka se vyrábějí dodnes, takže na obrázku být nemusejí. Jenže pozor, zavěšení
kalhot na zobrazeném ramínku pomáhalo udržovat puky, které nás na kalhotech doprovázely hodně,
hodně dlouho a měly by být viditelné dodnes na slavnostnějších oblecích. Chudší pánové udržovali
puky pro každý den dost jednoduše. Pečlivě si složili kalhoty na postel pod matraci a během spaní se
jim krásně „vyžehlily“. Pokud kalhoty trpěly různou denní činností, například u uniforem, setkala
jsem se v 80. letech i s radou obtáhnout na rubu puk svíčkou a potom na líci přežehlit (samozřejmě
přes mokrý hadr). Puky držely lépe a dlouho. Vyzkoušeno, potvrzeno.
Ohledně žehlení pod matrací je ale nutné rozlišit postel s prkny a postel s drátěnkou. Ta druhá
varianta je opět luxusnější (opět již od první republiky nejméně), nicméně ne každý měl vždycky
peníze na hospodyni nebo nadšenou manželku (žehlení je většinově dost nemilovaná až nenáviděná
činnost a před elektrickými žehličkami vyžadovalo více příprav). Takže se na drátěnku dalo tuhé
plátno, deka a podobně a na to teprve kalhoty. Často se ještě zakryly, aby do nich nepronikal tak
snadno prach z matrace.
Třetí ramínko s hezkými obloučky na krajích si dovolím tipovat na dámské. Obloučky totiž mohly
krásně držet na místě ramínka šatů, halenky nebo spodní košilky, takže opět můžeme uvažovat o
třicátých letech, kdy se i šaty na užších ramínkách (samozřejmě s nějakým šátkem nebo svetříkem)
začaly objevovat, především v létě. Ba i sukně již tehdy mívaly ouška, za jaká se mohly právě na
takové ramínko pověsit. A nad ně zase nějaká halenka. Obloučky také dobře zapadly třeba do
nabíraných rukávků.
Kdykoliv tedy otevřete skříň, ať starou (ale hlavně takovou) nebo současnou, může na vás
vykouknout detail, který vás bezpečně provede kouskem historie. Ba i ta plastová ramínka z dnešních obchodů se již do historie stačila zapsat: jako špatně likvidovatelný odpad, poměrně rychle ztrácející
pevnost. Sice se i ta snažila o odstupňovanou kvalitu, ale marná sláva, kolik jich tady ještě bude –
třeba za pouhých padesát let? Tato dřevěná si již snadno sáhnou (nebo sáhla) na stovku let bytí a
služby.
Jaké ramínkové poklady máte vy?