Na obrázku vidíme staré dobré dětské přezůvky ze šedesátých let. Vklouzlo se do nich i s bačkorkami, protože nejsou na holou nohu. Je to pouze gumový obal na jiné nazuté boty. A že cosi podobného lidé používali odpradávna, dosvědčuje mimo jiné i stejnojmenná pohádka H. Ch. Andersena. Tehdejší přezůvky sloužily i jako přezutí nebo spíš nazutí pro čas bláta a deště, aby drahé krásné boty (včetně těch dospěláckých) neutrpěly během chůze mimo budovy. Však také hodně ulic nemívali předci dlážděných!
Mohou mít nejen plochou podrážku jako ty dětské, ale i prostor pro podpatek, hlavně dámské. Měla jsem takové kdysi dávno, lesklé černé, ale čas byl neúprosný, prošoupaly se. Přesto během cest na zábavy mnohokrát posloužily a střevíčkům se v nich docela líbilo. (A odpadlo nepříjemné přezouvání z jiných bot u šatny, jakým se trápily ostatní dámy.) Přezůvkami dnes titulujeme různé typy bačkor a domácích pantoflí, ale občas se k tomu původnímu významu také vrátíme. V současnosti však spíše převládá název galoše, protože je mezinárodní. Svět zkrátka objevil, že se bez nich neobejde. Na rozdíl od holínek jsou jenom kotníkové. A proč mám pocit, že takové nějaké přezůvky provázejí člověka odedávna? Inu proto, že je prý pojem „galoše“ odvozen z latiny nebo řečtiny. A to už je nějakých pár roků, co je ty národy znaly!
Možná se vám právě vybavily i tradiční dřeváky, nezničitelné dřevěné pantofle, v zimě vystýlané i slámou. Ano, jsou to venkovské příbuzné přezůvek, nepotřebující přesnou velikost nohy. Také dovedly ochránit nohu před lecčíms, jen se obouvaly na nohu bez jiných bot, maximálně s ponožkou. Dnes je známe spíše jako okrasné předměty nebo suvenýry z Holandska. Ale kdo ví? Třeba se ještě vrátí i ty dřeváky…