Mám tuhle knihu již několik roků a považuji ji za komplexní dílo, jaké má jen málokde obdoby. Vytvořili ji v roce 1928 velmi vzdělaní lidé pro mladé ženy první republiky, protože i ty mohly postrádat, stejně jako dnes, zkušenosti, předávané předchozími generacemi. Anebo leccos nevěděly prostě jenom proto, že se jim již dostalo vzdělání a uplatnění, jaké jejich matky neznaly. Jaké neznaly obyčejné ženy s omezenými možnostmi. Neměly šanci znát například, jak se co pěstuje na zahradě, jak se chová jaká drůbež, vlastnosti různých materiálů a vybavení moderní domácnosti…
Ono to předávání zkušeností mohlo pořádně kulhat i v takzvaně dobrých měšťanských rodinách. Na mladé hospodyňky kolovalo hodně vtipů, jak po svatbě leccos neznaly. Například ta moje oblíbená, jak se pekla v nové domácnosti husa. Z trouby šel strašlivý puch. Zjistilo se, že mladá paní sice husu krásně oškubala, ale do trouby ji dala nevykuchanou, se všemi vnitřnostmi. Dívka prostě doma do kuchyně moc nepáchla, na všechno měla kuchařky a služky.
Děvče, které umí vařit, bylo vždycky vysoce ceněné. Za mé generace byly strašákem knedlíky, dokonce se to stalo i námětem oblíbených Bakalářů. Žádné knedlíky totiž muži manželkám nehodnotili dobře, protože jejich maminka dělala lepší. Až se jedna mladá kuchařka domluvila s tchyní, předložily pánovi oboje s tím, že se jim nějak pomíchaly, ale on jistě pozná ty maminčiny. Nepoznal a v domě nastal klid. Já sama to měla podobné, jen s tím, že jsem knedlíky neměla vařit vůbec, aby se u nás netloustlo a bohatě stačí jednou za čas ty maminčiny, nejlepší na světě. Jak já se nasmála, když je zase mlsal a chválil a maminka mávla rukou, že se s nimi už dávno nepatlá, že jsou z krámu!
Přitom bych zvládla stejně dobré, neboť jsem prošla výcvikem u kuchařky, která dohlédla, aby se mi po hnětení na těstě dělaly puchýře. Uplatnila jsem to umění aspoň u bílých kynutých „blbounů“, zalévaných ovocnou omáčkou. Byl to oběd pro děti, když nebyl táta doma, aby ho sladké nesvádělo, ale co myslíte? I manžel si poté chodil samotné knedle zobat, ačkoliv nebyly maminčiny.
V Praktické hospodyňce není pouze vaření, ale jak jsem již naznačila, i celkové hospodaření, starost o dům a zahradu, rady zdravotní, výchovné, právní, módní doporučení a ruční práce. Je to kniha dvoudílná, aby se do ní vešlo všechno možné a ještě dnes, po mnoha letech od vydání, v ní velice ráda listuji. Stran má dohromady skoro 1500 a pokud na ni natrefíte na nějakém bazaru, nedivte se, že cena obou svazků může šplhat až k ceně koruny za stránku… Má co říci i dnes.