Současný místostarosta města Aše, Mgr. Pavel Matala, má ve své gesci nejen česko-německou spolupráci, dopravu ve městě a různé reprezentativní akce, ale také vše, co se týká ochrany přírody. Podle jeho slov se v Aši na ekologii rozhodně nezapomíná. „Spousta věcí je v plánu a mnoho jich je rozpracovaných. Co se týče životního prostředí, děje se toho docela dost, ale neděje se to asi tak rychle, jak by veřejnost očekávala, nebo to nemá až takový wow efekt,“ říká Pavel Matala. Provede nás tedy těmi nejdůležitějšími změnami směrem k ekologii, které město již provedlo nebo plánuje do blízké budoucnosti.
Výsadba aleje před Kamennou v roce 2013 (uprostřed Pavel Matala)
Veřejné osvětlení
Dotáhli jsme do konce výměnu lamp v rámci projektu EPC. Jeho pozitiva jsou k nezaplacení. Velmi jednoduché stavební řízení, všechny lampy se měnily najednou. Prakticky během tří měsíců se polovina lamp tady v Aši vyměnila. Samozřejmě by bylo lepší vyměnit i kabeláž pod zemí, jelikož důsledkem napojování na staré kabely jsou nyní různé výpadky, na které si lidé stěžují. Problém ale je, že pokud se řídíme nějakým projektem a jsou na něj schválené peníze, tak už nelze dělat žádné úpravy. Je to o tom, že to buď uděláte tak, jak to máte schválené, anebo to nebudete dělat vůbec. Je to o těžkých kompromisech, stejně jako například rekonstrukce Chebské ulice.
Veřejné osvětlení je největší žrout peněz z městského rozpočtu. Jako první jsme v době energetické krize vypnuli osvětlení historických budov, možná aniž by si toho někdo všiml. Již to byla znatelná úspora. Vloni jsme vypnuli také na zkušební dobu park Historie. Vzali jsme to s Ašskými službami jako malý experiment. Spousta lidí nadává, že je tu příliš temno, ale že je park Historie a přilehlá ulice vypnutá, si lidé všimli až po 3 týdnech. Pořád ale nejsme tak daleko jako v Německu, kde již například vypli každou druhou lampu. Na nových ašských lampách se dá nově regulovat jas, lze nastavit intenzita světla, což je výhodné a úsporné. Po setmění lampy svítí více a postupně se intenzita světla během noci ztlumuje.
Výsadba Stromu přátelství
Fotovoltaika
Máme v plánu realizovat fotovoltaiku na městských budovách včetně škol, ale trochu narážíme na legislativu a samozřejmě množství financí. Do budoucna uvažujeme o takovém pilotní projekt, ve kterém bychom propojili střed města vlastními kabely. Máme zde úřad, hasičárnu, AKS, s největší pravděpodobností budeme mít do budoucna poštu, dále budovu v Moravské, školku v Geipelově ulici… Potřebovali bychom budovy propojit svými kabely a nemuset využívat kabely ČEZu, což se nyní při sdílení elektrické energie příliš nevyplácí. Přebytky energie by také mohly například vyhřívat bazén. Rádi bychom také přetransformovali TEBYT, který by toto vše spravoval, proto bude nutné jeho personální posílení.
Voda v krajině
Řešíme i vodu, a to nejen její zachytávání v krajině, ale i vodovod a kanalizaci do Kopanin a Doubravy, což je nejen důležité pro rozvoj této oblasti, ale i po stránce ekologie, abychom si nekontaminovali minerální pramen a nepouštěli odpadní vody do Halštrova. Jakmile se objeví nějaké peníze, dojde k realizaci vodovodu a kanalizace. Dotační tituly jsou vypisovány nepravidelně, ale jsou tu i další možnosti, ve hře je i fond Spravedlivé transformace. Snažíme se a hledáme různé možnosti. Bohužel město přišlo o 100 miliónů z daně z hazardu, které nám chybí v rozpočtu.
Ve sportovním areálu na Háji má vzniknout záchytná nádrž na vodu. Bude to v podstatě bazén a zdroj vody pro umělé zasněžování v jednom. Z mého pohledu je zasněžování vzhledem ke globálnímu oteplování pasé. Nicméně chápu snahy ašských lyžařů, vzhledem k dlouholeté ašské lyžařské tradici, že se snaží proti důsledkům oteplování bojovat a udržovat lyžování na ašských kopcích co nejdéle. Mě nejvíce trápí ta použitá pitná. Byla upravena k tomu, aby ji člověk vypil. Námitky, že se vrátí přeci do přírody, nejsou úplně správné. Ona se sice vrátí, ale ta naše kvalitní pitná podzemní voda se z ní už nikdy nestane. Steče do Halštrova, něco absorbují rostliny, nebo se odpaří a někde se vyprší. Ale do Odravy, odkud bereme pitnou vodu, se již nikdy nevrátí. Nádrž by mohla sloužit v létě jako koupaliště pro kempaře i veřejnost a také jako požární nádrž, kterou tam nikde široko daleko nemáme. Je to samozřejmě opět otázka financí. Sportovní areál je hodně velké lákadlo pro turisty, skvělá lokalita, a rádi bychom jej prioritizovali. Zaměstnanci Ašských lesů, i tým lidí okolo vleků a sjezdovek tu odvádějí velmi dobrou práci a jsem opravdu rád, že se zamýšlí třeba i nad letním využitím sjezdovek, protože zimní sezona je skutečně věštěním z křišťálové koule.
Nově upravená Srnčí studánka
Sekání trávy
Co se týče sekání trávy, udělali jsme drobnou změnu, která se ale týká pouze parků. Jde jen o čtyři místa, takže pokud se někomu nelíbí, že není mezi paneláky posekáno, není to záležitostí Zelených. Je to buď tím, že tráva roste příliš rychle, nebo Ašské služby prostě občas nestíhají. Ta místa jsou sady Míru, park v Dlouhé ulici, dále louka od Billy k Dukelské a park v Šaldově ulici. Park Historie jede v úplně jiném režimu, je tam vysázená „botanická zahrada“ a tu je nutno obsluhovat, intenzivně se tam pracuje a výsadba se udržuje. Tady je potřeba poděkovat týmům pana Stehlíka a Chamráda z Ašských služeb, které zde v sezoně takříkajíc nechávají své ruce.
Ptactvo
V letních měsících se pravidelně ozývají stížnosti na přemnožené holuby v centru města. Za vydatné pomoci pana Kudláčka z odboru správy majetku jsme realizovali umístění budky na vysoký komín v Hedvábnické ulici, aby zde mohli zahnízdit dravci. Ti by mohli k řešení problému přispět. Pan Kudláček, který má na starost především městskou zeleň, se ale také stará o drobné ptactvo, které po čas zimy zakrmuje na několika krmných lokalitách. Přemýšleli jsme i nad městským holubníkem, ale to je dost složité, zatím je jen pár pilotních projektů v republice. Musím oslovit ty, co to již realizovali, abychom viděli efektivitu. Prý není úplně jednoduché holuby na dané místo přivést. Lze je nalákat pouze v zimě, kdy je nedostatek potravy. Je to složité, ale není to nereálné.
Foto: Michaela Kolouchová a archiv Pavla Mataly