Možná máte doma napohled nic moc krásnou nádobu, možná ani nevíte, kde jste k ní přišli a ani
netušíte, co s ní. Vyhodit? Nechat si? Snad ani nemáte pocit, že by vám nějak ozdobila byt.
Netušíte, o čem bude řeč? V několika ašských domácnostech můžete ještě dnes totiž uvidět zvláštní
keramické nádoby, džbány, sádelňáky, korbely a mísy s šedou polevou a kobaltově modrými
ozdobami, nejčastěji v podobě jakýchsi šmouh. Od poloviny sedmnáctého století se někde dochovaly
předměty, zdobené i obrázky, například ptáčky. Z devatenáctého století se dochovaly i džbány
s plastickými výjevy. Pokud tedy doma po německých předcích máte takový jinak zdobený,
nešmouhatý kousek, má dnes na aukcích cenu tisíců korun.
Většinou však šlo o běžnou selskou výbavu, kterou dodnes potkáváme na německých řemeslných
trzích – a jaká se dodnes vyrábí v malých dílnách a továrnách. Jedná se o westerwaldskou kameninu.
Je dokladem dávného obchodního propojení celých našich Sudet s Hessenskem a Porýním, kde se
vyráběla již v šestnáctém století. Dokonce se do ní přidával i mangan, aby se zlepšily její vlastnosti. I
zcela „obyčejné“ kusy tedy mohou mít úctyhodné stáří, klidně i delší, než sto let. Dílny je většinou
nedatovaly.
Má vynikající vlastnosti, dlouho se v ní uchovají potraviny, dokonce i bez uzavření. Osobně mám
zkušenost se skladováním koupené zeleniny bez dalšího opatření, při jinak běžné pokojové teplotě (i
o topné sezóně). Vydrží tu celé týdny bez zavadnutí nebo dokonce hniloby. Prý se do té kameniny
dobře nakládaly okurky. Není divu, že tyto nádoby lidé opatrovali a svěřovali dráteníkům k opravě.
Tak co, proměnil se váš pohled na tato „překážítka“? Možná je opět zkusíte používat, možná je
přijmete jako svědky dávných propojení českých zemí s německými. Určitě jsou unikátními
památkami právě proto, že obyčejné věci každodenního použití bývají těmi prvními, které nás
opouštějí.