V ašské knihovně se 13. března uskutečnila beseda s ašskou rodačkou, orientalistkou a překladatelkou korejské literatury Petrou Ben-Ari, rozenou Hovorkovou. V jejím překladu dosud vyšlo 12 knih různých autorů. Na svém kontě má několik překladů knih uznávané korejské autorky Han Kang, která v loňském roce obdržela Nobelovu cenu za literaturu. V roce 2019 byla Petra Ben-Ari nominována na cenu Magnesia Litera za překlad románu Kde kvete tráva autorky Han Kang, v roce 2022 získala cenu Muriel za překlad komiksu Tráva. V letošním roce vyšla v Petřině překladu další kniha Han Kang, Neloučím se navždy.
Jaká byla Tvoje cesta z Aše do „velkého světa“?
Vystudovala jsem biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pak jsem nastoupila na doktorát, ale nedodělala jsem ho, protože jsem zjistila, že to asi nebylo zamýšleno jako moje životní cesta. Odešla jsem studovat jazyky, začala jsem sinologií, na kterou jsem se nějakým zázrakem dostala. V rámci sinologie jsem vyjela na Erasmus do Itálie a na jazykový kurz do Číny, kde jsem i rok pracovala na Expu v Šanghaji. Poté jsem se na chvíli vrátila do Čech, dokončila bakalářské studium a odjela v roce 2011 do Koreje, kde jsem studovala navazující magisterské studium komparatistiky, srovnávací literatury se zaměřením na korejskou. Absolvovala jsem tam i roční jazykový kurz. V Číně jsem strávila dva roky a v Koreji asi čtyři a půl. V Soulu jsem spoluzakládala České centrum, která tam vzniklo jako jedno z prvních v Asii. Byla to hrozně zajímavá práce.
Čím jsi chtěla být jako malá?
I v dětství jsem to hodně střídala, dlouho jsem ale chtěla být astronomkou. Byla jsem zamilovaná do Jiřího Grygara. A taky jsem byla nadšenec do starého Egypta. Tam vlastně začala taková ta lingvistická větev, protože jsem se strašně toužila naučit hieroglyfy. A nedařilo se mi to, protože v knihovně tenkrát neměli žádnou relevantní literaturu (smích).
Jak jsi se dostala k práci překladatelky beletrie?
Během toho, co jsem pracovala v Českém centru Soul v Koreji, začala spolupráce mezi nakladatelstvím Argo a překladovou agenturou. Objevila se rozsáhlá zakázka na 10 překladů, a proto hledali nové překladatele. Takže jsem tituly dostala na překlad já. Do té doby se v Čechách moc korejská literatura nepřekládala. Tak trochu to prolomilo dveře a více nakladatelů v Čechách zjistilo, že existuje agentura pro literární překlad v Koreji, která poskytuje granty na překlady korejských autorů.
Proč jsi přesídlila od čínštiny ke korejštině ?
Čínština byla fajn, ale Čína jako taková mi nesedla. Necítila jsem se tam dobře, bylo to takové zvláštní prostředí, trochu jedovaté. Nějak jsem se nedokázala propracovat k srdci té země. Bylo to takové podivné, nějak jsem se tam s tím neuměla identifikovat. Neměla jsem tam vazby, lidé byli neuchopitelní a špatně se mi s tím pracovalo. To prostředí mě hrozně vysilovalo. V Koreji to bylo jiné, tam jsem se našla.
Beseda v ašské knihovně
Proč sis tehdy vybrala právě korejštinu?
Korejštinu jsem v Čechách nestudovala, ale když jsem žila v Číně, bylo tam hodně Korejců, měla jsem i spolubydlící Korejku. Bylo fascinující, že hned vedle Číny, která pro mě byla šílená, je nějaká země, která je zdánlivě „normální“ nebo přístupná. Korea si mě hned přitáhla. Odjela jsem tam na stipendium, doteď fungují vládní programy, které lákají cizince na studium v Koreji a vlastně ho sponzorují. Jsou to výběrová stipendia, ale v té době nebyl žádný přetlak, takže jsem se tam celkem snadno dostala. Měla jsem i přítele Korejce, ten vztah tedy nevydržel, ale já jsem ke Koreji získala vztah celoživotní, ke kultuře i jazyku.
Překládáš pouze knihy, nebo i tlumočíš?
Kromě knih překládám i titulky k filmům. Korejci mají pořád dobrou filmovou produkci. Tlumočení už příliš nedělám, překladatelská práce je jiný druh přemýšlení. Tlumočníci musí mít velkou kapacitu okamžité paměti. U knižního překladu máte čas a hlavně máte před sebou originál v podobě psaného textu.
Má překladatelství z korejštiny nějaká specifika?
Vzdálenost mezi našimi jazyky je značná. Je to znát i v odlišných strukturách toho, co se vyjadřuje a jakými prostředky se to vyjadřuje. Opravdu není úplně souměřitelné, co může říct mluvčí v tom asijském jazyce a co může říct mluvčí v evropském jazyce. Samozřejmě jsou tam jiné reálie, jiná kulturní realita, jiné sociální vazby, historie… Korejština má odlišnou větnou strukturu, i použití interpunkce je dost odlišné od naší. Už mě ale tak neděsí, když věty musím třeba dělit, nebo naopak spojovat. Samozřejmě člověk musí dát pozor, aby moc nenarušil rytmus textu. Ale je fakt, že je potřeba někdy trošku improvizovat. I co se týče reálií, není možné všechno dovysvětlit, není všechno možné úplně stoprocentně přeložit.
S bratrem korejské spisovatelky Han Musuk
Jak práce překladatelky vypadá prakticky? Kolik Ti zhruba jedna kniha zabere času?
Lidé si často myslí, že když chce překladatel překládat knížku, prostě si něco vybere a jde za nakladatelem. Dnes to takhle vůbec nefunguje. Nakladatelé jezdí na veletrhy a tam jim tzv. scouti dohazují různé budoucí bestsellery. Je to vlastně takový divoký byznys. Téměř vždy přijde nakladatel za překladatelem s nabídkou titulů a se svými termíny. I má cesta k Han Kang byla vlastně takhle nahodilá. Když dostala „Nobelovku“, byla jsem z toho v šoku, protože vůbec nebyla mezi loňskými favority za asijskou literaturu.
Momentálně překládám, když můžu, což je velmi málo. Většinou je to práce po večerech nebo víkendy. Když se knihy zasmluvňují, je to většinou minimálně půl roku předem, většinou i rok. Pokud vezmu překlady od různých nakladatelství, tak se termíny mohou samozřejmě překrývat. Korejské literatury se nevydává jeden titul za druhým, takže je v podstatě čas. Ale je fakt, že vhledem k mé vytíženosti dělám překlady často na poslední chvíli.
Překlady opravdu trvají dlouho, ale zrychluje se to. Na prvopřekladu jsem strávila snad rok a půl, to bylo něco šíleného, a to jsem jenom studovala. Bylo to prostě co den, to stránka, ta kniha jich má asi 360. Já sice zrychluju, ale život mi pořád hází klacky pod nohy. Narodilo se mi jedno dítě, druhé, pak se mi narodilo třetí… Vždycky jsem během půlroku mateřské přeložila knihu.
Jak jsi se dostala k překládání právě nobelistky Han Kang?
Velkým průlomem a světovou senzací byla její kniha Vegetariánka, která potvrdila zájem o korejskou literaturu i u nás. V překladu Deborah Smith za ni dostala Han Kang v roce 2016 mezinárodní Man Bookerovu cenu, která je určena pro spisovatele, jejichž dílo je přístupné v angličtině. Je to druhá nejvýznamnější cena za literaturu po Nobelově ceně. Do té doby žádný korejský spisovatel tuhle cenu nedostal, takže to bylo vnímáno jako velký úspěch. Byl to také velký pokrok v šíření korejské literatury. Takže se Han Kang, přestože nebyla mezi koňmi, na které korejský literární průmysl sázel, okamžitě stala obrovskou hvězdou. V té době měl Odeon už na Vegetariánku koupená práva a oslovili mě s tím, jestli bych ji nechtěla překládat. To bylo hrozné štěstí, protože jsem po kontraktu s Argem neměla žádnou další zakázku.
S korejskou režisérkou July Jung na festivalu Filmasia
Jaké máš oblíbené knihy či autory?
Poslední dobou vůbec nemám čas číst. Čtu pouze knihy mé kamarádky Terezy Semotamové. Ještě před pár lety jsem sledovala tvorbu českých autorek Soukupové, Dvořákové, četla jsem i Hůlovou. Vím, že i pro překlad je potřeba mít kontakt s jazykem soudobých autorů. Hodně jsem četla soudobou čínskou literaturu. Nejvíc jsem toho ale přečetla ještě na gymnáziu.
Jakými jazyky se domluvíš?
Na gymnáziu jsem se naučila angličtinu, na vysoké škole jsem se začala učit španělsky a v Itálii jsem se začala učit italsky, což bylo na úkor španělštiny. Na sinologii jsem se naučila čínsky, ale je znát, že se znalost hlavně písma nepoužíváním ztrácí. Korejštinu si překlady udržuji na dobré úrovni.
Jak zvládáš své pracovní aktivity spolu s péčí o tři malé děti?
Od roku 2022 pracuji na plný úvazek v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Potřebovala jsem nějakou jistotou, že pokud budu já nebo děti nemocné, nedojde úplně k výpadku příjmu. Úvazek jsem si musela navýšit během rozvodu, protože bych jinak neutáhla bydlení.
Výdělky překladatelů jsou nepravidelné a nikdy nevíme, kdy přijde honorář nebo nová práce. Překladatelé jsou v dnešní době strašně špatně honorováni. Bohužel překládání momentálně časově příliš nezvládám a asi ho budu muset omezit. Značná změna přišla potom, co se ze mnou překládané autorky stala nobelistka. Absolutně nic nestíhám a teď mám navíc povinnost reprezentovat autorku, která získala Nobelovu cenu a zájem o ní je obrovský.
Co koníčky? Máš na ně čas?
Nemám žádné koníčky (smích). Hrozně mě mrzí, že jsem se přestala věnovat sportu. Dříve jsem hodně plavala, dělala jsem rekreačně balet, pilates, jezdila na koni…
Jaký máš v současné době vztah k Aši?
Dostanu se sem maximálně třikrát, čtyřikrát do roka. Nikdy jsem na Aš úplně nezanevřela, ráda jsem se sem vracela. Nostalgie, dětství… Hlavně na „gympl“ mám dobré vzpomínky. V té době to tu podle mého docela žilo, fungovalo Klubíčko, kino, původní „Saďák“, Sokolovna. Mám pocit, že to tu tehdy bylo docela fajn. Začaly Ašlerky a Majáles. Vzpomínám na to hrozně ráda, byla to pro mě taková transformativní doba dospívání.
Jaká má podle Tebe, momentálně žijící v Praze, Aš pozitiva a negativa?
Pozoruju, že se tady demografie nějakým způsobem mění a ubývá mladých lidí, kteří by chtěli něco měnit k lepšímu. Nejsou tu pro ně moc životní podmínky, které by jim zde život zpříjemňovaly. Ale třeba ašský bazén je skvělý. Rozhlednu a sportovní areál na Háji mám také moc ráda. A abych nezapomněla, je tu i skvělá knihovna, kterou jsem ráda navštěvovala už v dětství.
Foto: Dagmar Kinkalová Paťhová a archiv Petry Ben-Ari