Kdopak se nepamatuje na své dávné časy, kdy „osvobozoval“ obrázky? Byla to rafinovanější
metoda, než pouhé nabádání k jídlu. Vyjedením talíře se osvobodil obrázek na jeho dně a
pokud bylo doma různých obrázků víc, mohly být děti překvapené. Naše se ale nedaly,
dokázaly uhodnout obrázek podle těch menších na lemu nebo ho jednoduše poodhalily
alespoň kousek a věděly.
Talířek na obrázku je z keramické sady, dovážené do SSSR a v osmdesátých letech již
vyprodávané jako exportní souběh se slevou. To mi umožňuje odhadovat, že veselé obrázky
zvířat a ptáků (třeba husa s nůší nebo tenhle hudební žabák, kočka v šátku s košíkem a další)
pocházely jako ilustrace známých bajek a říkadel. Například od Samuila Maršaka, Ivana A.
Krylova a jiných. Invazi těchto obrázků odhaduji nejpozději na počátek šedesátých let, neboť
během padesátek bylo třeštění kolem tehdy soudobé kultury ze SSSR (a pro ni) velmi
výrazné. Děti bývaly doslova zahlcené jejich veselými obrázkovými příběhy a leporely a já
sama, proč to nepřiznat, jsem později velmi ráda chodila do obchodů Sovětská kniha, kde
bývaly třeba omalovánky vodou (dodnes hit mezi dětmi) za velice nízký peníz. Nevadily mi
ani veršovánky v azbuce, protože krásné obrázky byly dostatečně výmluvné. Dětem
v příbuzenstvu se líbily a jestli dospělí koukali divně, jejich problém.
Vedle zvířátek se mezi obrázky na nádobí objevovaly také scénky z příběhů o Doktoru Bolíto
od Korněje Čukovského. Je to takový malý dědečkovitý doktor, tak zrovna maličký, aby i
ptáček byl stejné výšky a doktor mu lépe rozuměl. V letech 1975 – 1977 čs. televize uvedla
loutkový seriál, který namluvili naši přední herci. Příběhy tohoto doktora stále vycházejí a už
u nás dávno zastínily původní knihu Hugha Loftiga (Doctor Doolittle od 1920). Ten ovšem
také převyprávěl starší příhody, takže si s Čukovským nemají moc co vyčítat. První Doctor
Doolittle přišel na svět v Anglii kolem roku 1839! Jistě si vzpomenete, že Doktor Doolittle
v nějaké formě patří i mezi americké filmy.
Bolíto je dnes také nezisková organizace, která pomáhá popáleným dětem. Ono se to přihodí
rychle, ale následky popálenin poznamenají děti na celé roky. A tak lidé z tohoto spolku
pomáhají dětem od r. 2003 celé roky. Od pobytu v nemocnici přes různé tábory a kempy a
různou materiální a psychickou podporu. Zaměřují se i na prevenci.
Talíře s těmito motivy, dnes porcelánové, se vesele vyrábějí dál, ať už v Česku nebo Číně, i
když je v oblíbenosti dávno převálcoval třeba Krteček. Talíře a mističky, hrnečky všech tvarů
(třeba ze Staré Role), ba i „štamprli“ na vajíčko naměkko jsem již viděla. Keramický byl
pouze hrneček bucláček. Staré prověřené obtisky jsou evidentně k mání neustále. Stále vede
tradiční dekor, třebaže Doktora Bolíto ilustroval i Josef Lada a další naši výtvarníci.
Ty naše po dětech nyní slouží vnoučatům. Mají několik otluků, ale to nevadí. Potkali jsme a
dokoupili ještě několik porcelánových, takže děti stále obdivují a hádají, kdo jaký obrázek
osvobodí. A váží si i toho, když jejich talířek pamatuje tatínka.