V sobotu 8. června proběhla v areálu kempu ve sportovním areálu na vrchu Háj významná oslava. Neskutečné 30. výročí založení svého kroužku s názvem Hlávkovácké cestování zde se svými příznivci a bývalými i současnými členy oslavoval oblíbený ašský učitel Jiří Honomichl.
Jiří Honomichl s někdejšími členkami svého kroužku, Alenou Kunciterovou a Petrou Daníčkovou
Úctyhodných 30 let, od února roku 1994, funguje jeho turistický kroužek pro žáky prvního i druhého stupně na základní škole v Hlávkově ulici v Aši. Kromě obětavé práce s dětmi, ať ve škole nebo mimo ni, má pedagog na svém kontě několik zápisů v České knize rekordů, pro jejichž realizaci opět nadchl i své žáky. Jde například o „nejvíce papírových lodiček na jednom místě“, kterých bylo úctyhodných 14,5 tisíce, nebo „nejvíce papírových postaviček“, které v počtu 8 tisíc tvořily na náměstí v Pelhřimově během festivalu rekordů téměř kilometr dlouhou řadu. Přímo v tělocvičně Hlávkovy školy byl potom Agenturou Dobrý den zapsán rekord s názvem „největší monotematická galerie věnovaná mimoškolní činnosti“. Více než 4 tisíce fotografií Jiří Honomichl spolu s žáky vyskládal do několika obrazců, mimo jiné i do tvaru mapy České republiky.
Mezi jeho úspěchy lze zařadit také postup do finále v anketě o nejoblíbenějšího učitele ČR Zlatý Ámos v roce 2008 nebo získání titulu Mokrý Ámos v roce 2003, který mu byl udělen za jeho významné zásluhy o obnovu záplavami poškozeného majetku v Českých Budějovicích.
Výroční výstup na ašskou rozhlednu
Jaké byly začátky Hlávkováckého cestování nebo jaká má pan Honomichl oblíbená výletní místa se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Co Tě vedlo k založení turistického kroužku? Pamatuješ si ještě, jak proběhl první výlet a kam jste se vypravili?
Co mě vedlo k založení kroužku, to už si nepamatuji. Chtěl jsem dát dětem možnost podívat se na nějaká zajímavá místa, která u nás máme. Hned na začátku se povedlo dát dohromady skvělou skupinku zdatných turistů, která se mnou prošla notný kus země.
Na první výlet si výjimečně vzpomínám. Byli jsme se podívat na jihočeském zámečku v Blatné. Počasí nám tehdy moc nevyšlo. Ač bylo jaro, vypadali jsme jako sněhuláci. Druhý výlet, na Žebrák a Točník, nám pro změnu propršel. Nepřízeň počasí ale neznamenala, že bychom si výlety neužili.
Kolik dětí Tvým kroužkem během let prošlo?
Hodně těžká otázka. Nikdy jsem to nepočítal. Mnozí žáci se k cestování vraceli i po opuštění základky. Později se přidávali i rodiče a kolegové. To byla věc, která mne velmi těšila a stále těší.
Pořádal jsi výlety jen po ČR? Byly jednodenní, nebo jste s dětmi vyjížděli i vícedenní akce?
Drtivou většinu výletů jsme absolvovali v českých krajích. Trošku to souvisí s mým názorem, že by měl člověk nejdříve pořádně poznat zemi, kde žije, a teprve potom obdivovat zahraničí. Nicméně, několik výletů bylo k našim sousedům do Německa.
Velká část akcí byla jednodenních. Ovšem pořádal jsem i vícedenní poznávací výlety. S nimi jsem začal poměrně záhy. Ještě s první skupinkou jsme se podívali během podzimních prázdnin na Kutnohorsko. Fajn pobyt, završený nemnohými puchýři. Později jsem vícedenní akce přesunul na hlavní prázdniny. Jezdívali jsme na devět dnů do vzdálenějších krajů naší republiky. Tyto pobytovky nám zařízla až koronavirová opatření. Bohužel, obnovit se je nepovedlo.
Horní Blatná
Jak často se výlety s kroužkem konaly?
Ze začátku neměly výlety pravidelnou frekvenci. Později se vše ustálilo na cca jednom výletu měsíčně. Pokud se však našlo něco zajímavého, třeba výstava nebo speciální akce, pak jsme jeli vícekrát.
Máš spočítáno, kolik akcí s kroužkem během oněch obdivuhodných 30 let proběhlo?
Kdysi jsem se zabýval myšlenkou, že by stálo za to vše spočítat. Navštívená místa, najeté a nachozené kilometry, počet účastníků… Nikdy jsem nenašel čas nápad uskutečnit. Ale zajímavé by to určitě bylo. Kdo se hlásí? (smích)
Jsou nějaká nej, která bys chtěl připomenout? Co bylo nejdál, nejblíž, nejhezčí, nebo naopak nejhorší?
Jedno vím určitě. Nejhorší bych uvést nedokázal. Vše se vždy v humorné obrátilo.
Pokud jde o nějaká nej, napadá mě tohle. Nejdále jsme byli na Valašsku, nejvíce kilometrů jsme nachodili na Ašsku, stáli jsme nad nejhlubší propastí světa, na nejvyšší rozhledně u nás, na nejvyšší věži, viděli nejmenší ZOO… Vzpomínám si i na akci, které se účastnil největší počet výletníků. Tou se stala výstava Titanic v Praze. Tehdy jsme vytvořili štrůdlík více než 70 lidí. A divte se, nikdo se neztratil.
Možná by to ještě chtělo nějakou nejveselejší „příhodu z natáčení“. Ale co vybrat? Aha, už to mám. Bylo, nebylo. Spíše bylo. Na hradě Roštejně stanula skupinka dětí s učitelem. Průvodce sebral z nádvoří téměř 60 lidí (včetně nás) a jal se zájemce seznamovat s historií hradu. Krásný erbovní sál, úžasné nástěnné malby a mlčící fascinovaní turisté. Na stěně viselo zrcadlo, k němuž se jistá povídačka vázala. Pokud se do něj podívá muž, do roka o bujnou kštici přijde. Do hrobového ticha byla položena otázka studenta k učiteli. „Vy už jste tady někdy byl?“. Je třeba zmiňovat reakci návštěvníků, kteří se ohlédli na učitele s menším množstvím vlasů, než má Homer Simpson? (smích)
Jaká jsou Tvá nejoblíbenější místa na výlety? Jaká si nejvíce oblíbili Tvoji žáci?
Ohledně žáků, to by byla otázka spíše pro ně. Určitě si každý nějaké místo našel. Já mám slabost pro jižní Čechy, jmenovitě Slavonice. Mám rád krajinu kolem Dívčího Kamene, Svatého Jana pod Skalou a v posledních letech jsem propadl kráse Podkrušnohoří. Rozhodně je u nás spousta nádherných míst, o nichž mnozí nemají ani tušení. Vím, o čem mluvím.
Plzeňská Techmania
Kolik let jsi se kroužku věnoval i přes své zdravotní problémy? Opravdu letošním rokem Hlávkovácké cestování končí?
S „fofrklacky“ (francouzské hole, poz. redakce) se cestování s dětmi věnuji zhruba polovinu doby existence.
Ano, myslím, že s koncem školního roku skončí i naše cestování. Jako bych teď slyšel, že jsem to prý říkal před patnácti lety, před deseti, i před pěti… A teď znovu? Možná se objeví nějaká zajímavá výstava nebo událost, kterou dětem pak určitě jako výlet nabídnu.
Je obdivuhodné, že jsi celé roky nezištně obětoval svůj volný čas dětem a jejich rozvoji, za to Ti patří velký dík.
Možná to bude znít naivně. Mně stačí, že někteří žáci, dnes již dospělí, u cestování zůstali a věnují se mu i s rodinami. Vždy mne potěší fotografie, kterou občas dostanu z míst, kde jsem s nimi byl.
Jak byly v rámci kroužku řešeny finance?
Každé dítko hradilo dopravu, vstupy apod. S využitím různých slev jsme se nepohybovali ve vysokých částkách. V rámci oslavného roku 30 let Hlávkováckého cestování jsme se byli podívat třeba v Národním muzeu v Praze. Děcka se tam podívala zcela zdarma. Ne, vážně nemusela jít pěšky.
Jak jsi spokojený se sobotní oslavou výročí? Kolik bývalých žáků dorazilo?
Sobota byla fajn. Počasí nám přálo, v areálu na vrchu Háj nám vyšli maximálně vstříc, za což bych rád poděkoval. Co více si přát. Bylo rozdáno něco málo přes 70 pamětních listů. Vcelku hojná účast, i přes souběžně se konající akce. Myslím, že nejvíce se všichni pobavili nad fotkami. Vzal jsem s sebou všechny, které jsem v průběhu těch třiceti let udělal. Účastníci obdrželi malý dárek na památku a na závěr jsme vylezli na rozhlednu.
Děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví a mnoho elánu do dalších turistických let.
Foto: archiv Jiřího Honomichla