Pod záštitou herečky Chantal Poullain a ašského římskokatolického faráře Richarda Poláka se o víkendu 9. až 11. května konal hudební festival Ašské jaro, který publiku nabídl hudební zážitky z několika žánrů. Zazněla jak vážná duchovní hudba, tak i chanson, gospel či jazz.
Chantal Poullain
Festival pořádá kulturní centrum LaRitma ve spolupráci s Uměleckou agenturou Alexandry Benešové, sbormistryní ašských pěveckých sborů. Poselstvím festivalu je otevření místních sakrálních památek a pomyslné stavění mostů mezi současnými i minulými obyvateli Aše i mezi jednotlivými duchovními komunitami. „Průběh festivalu byl bezproblémový. Díky silnému týmu spolupracovníků z LaRitmy a díky Alexandře Benešové, která je prezidentkou festivalu, proběhly pečlivé přípravy, a o to hladší byl pak samotný průběh. Měli jsme ještě vyšší návštěvnost koncertů než minulý rok a i samotní umělci byli z Aše a diváctva nadšení. Díky sboru Chorus Egrensis, který slavil v neděli v rámci festivalu 25. výročí své existence, měl festival i silně komunitní charakter, a z toho mám největší radost. Nemůže být víc, než když se umělecký zážitek spojí se souznějící skupinou lidí. To vytváří ty nejsilnější pozitivní zážitky, které jsou pro lidi v našem městě tak důležité, aby se cítili doma a spokojenější,“ říká ředitel kulturního centra Petr Všetečka.
„Jsem moc ráda, že festival proběhl tak, jak proběhl. U loňského ročníku jsme vůbec nevěděli, jak dopadne. Neměli jsme žádná očekávání, protože jsme neměli zkušenosti s festivalem takovéhoto rozměru. Pozitivní odezvu jsme potom prožívali velice euforicky. V letošním roce jsme se posunuli zase kousek dál. Nechali jsme vytvořit znělku festivalu, na což jsem velmi hrdá. Máme znělku z ruky místní mladé nadějné skladatelky Anežky Štěpánové, která použila myšlenku Roberta Schumanna, kde se vyskytují noty A eS C H, což je vlastně německy Aš. Moc si vážím toho, že vytvořila úpravy pro jednotlivé interpretační skupiny. Znělka bude do budoucna zaznívat vždy na začátku každého festivalového koncertu. Letos byla k slyšení v podání Prague Cello Quartet a sborové zpracování Adamem Černekem. Velké poděkování za mě patří celému týmu KC LaRitma v čele s Petrem Všetečkou, chtěla bych poděkovat i našim mediálním partnerům, Českému rozhlasu Karlovy Vary a televizi Noe,“ doplňuje Alexandra Benešová.
Lubomír Brabec a Magdalena Mestlová
Festival zahájil páteční koncert letošního hlavního hosta Chantal Poullain s Triem Štěpána Markoviče v kulturním centru LaRitma. Komorní zahájení publikum nadchlo zpěvaččiným osobitým projevem, francouzským šarmem a smyslem pro humor.
Sobotní program hostily mokřinské kostely. Během odpoledního koncertu v evangelickém kostele diváky potěšil kytarový virtuóz Lubomír Brabec spolu s ašskou rodačkou, mezosopranistkou Magdalenou Mestlovou. „Velký úspěch byl, že do mokřinského kostela na tento koncert přišlo kolem 80 lidí. Tuto dámu sleduji léta a technicky i výrazově jde o neskutečně talentovanou mladou ženu, která okouzluje svojí skromností. Byl to pro mě opravdu velký zážitek,“ vzpomíná Benešová.
Následně se program přesunul do zaplněného kostela katolického, kde vystoupil Prague Cello Quartet, populární uskupení tří profesionálních violoncellistů a jedním kontrabasistou se svým pásmem, které obsahovalo jak vážnou, tak populární hudbu. Tento koncert byl ještě divácky početnější a měl skvělé ohlasy.
Prague Cello Quartet
Nedělní část programu zahájila Lužanská mše Antonína Dvořáka v podání smíšeného sboru Gaudium Praha v kostele sv. Mikuláše v Aši. „Opět mi zaplesalo srdce. Pan farář dokonce vtipkoval, aby nám vydržel kostel, vzhledem k jeho naplněnosti. Účinkující podali fantastické výkony. Dokonce se stalo, že omarodil tenorový sólista a jako náhradník přijel sólista Národního divadla Josef Brindzák. Výkon sboru byl úžasný, za svou éru udělali velký kus práce. Jsem opravdu vděčná Zdeňce Součkové, že se sborem přijela. Předběžně jsme se do budoucna domlouvaly, že by paní Eckertová, jejich varhanice, mohla někdy přijet do Aše udělat samostatný varhanní koncert. Pan farář byl nadšený a také má do toho chuť, je velice vstřícný a otevřený dalším společným akcím. “ usmívá se Alexandra Benešová.
Po poledni proběhlo krátké ekumenické setkání u památníku evangelického kostela v Aši. Sešli se zde zástupci všech křesťanských komunit a církví působících na Ašsku. „Velmi si vážíme toho, že se osobně zúčastnil pan starosta. Došlo tam k překvapení, které všem vehnalo slzy do očí. Pamětník Horst Adler z Domovského spolku okresu Aš se sídlem v Rehau s velkým dojetím stál na místě evangelického kostela, kde byl před 80 lety pokřtěn. V jeho očích jsem viděla velké smíření a vděk za to, že tyto pomyslné mosty stavíme. To je myšlenka, která mě velice oslovuje, a je to i důvod, proč dělám hudbu. Pan Adler velmi ocenil okamžiky, kdy se zde mohl znovu ocitnout po překonání historie, přes kterou je možné se přenést na základě společných hodnot. Hudba může být mostem pro to, co bylo v historii rozděleno. To je také duchovním poselstvím festivalu,“ dodává prezidentka festivalu.
Ekumenické setkání na místě někdejšího evangelického kostela
Závěrečný koncert se konal vpodvečer opět v kostele sv. Mikuláše. „Můj sbor Chorus Egrensis letos slaví 25 let existence. Na začátku byla myšlenka udělat tento koncert úplně jinak, než se koncerty běžně dělají. Když jsem ji přednesla zástupcům ostatních sborů, tak se nejprve vyděsili (smích). Podstatou bylo, že pět sborů bude v kostele zpívat každý na jiném místě. Chtěla jsem udělat takový hudebně-fyzikální experiment kvadrofonního vnímání hudby. Posluchači byli obklopeni hudbou ze všech stran. Představovalo to řadu problémů, jak to vyřešit technicky, aby to bylo posluchačsky zajímavé a proveditelné pro účinkující. Požádala jsem sbory o návrh jejich desetiminutového repertoáru a rozepsala zkoušky jednotlivých sborů. Protože se jednalo o 150 účinkujících, bylo to docela náročné na organizaci,“ popisuje Benešová.
Slavnostního koncertu se zúčastnily sbory Fontána Mariánské Lázně (pod vedením Pavla Urbana), Cubitus Loket (pod vedením Jana Königsmarka), Vivat Musica Kraslice (pod vedením Ivety Poslední) a Gaudium Praha (pod vedením Zdeny Součkové). Co se týče jejich rozmístění, jeden sbor stál nahoře na kůru, další dva sbory byly umístěny po levé a pravé straně v polovině kostelní lodi a zbylé dva největší sbory měly své místo v přední části kostela. Samotná Alexandra Benešová stála uprostřed chrámové lodi a dirigovala na všechny strany. Jednalo se o náročné provedení, kdy ji interpreti musí pečlivě sledovat opticky, nikoliv podle sluchu, protože zvuk se v kostele zpožďuje. „Všichni byli velice disciplinovaní a vše se povedlo. Byl to neuvěřitelný efekt, unikátní provedení, o kterém jsem dosud neslyšela,“ dodává Benešová. Na konci koncertu všechny sbory zpívaly společně tři písně na schodišti před kostelem a tři sakrální písně uvnitř kostela.
Unikátní koncert pěti sborů v ašském kostele
Chorus Egrensis měl ještě dvacetiminutový samostatný blok skladeb, který se rovněž vydařil:„Přestože mám letos hodně nových členů, byli všichni perfektně připravení a absolutně soustředění. Udělali veliký kus práce a mám z toho velkou radost. Mí sboristi pro mě navíc vytvořili píseň, což bylo velice dojemné. Po koncertě jsme pokračovali dál v oslavě našeho výročí v LaRitmě.“
Zajímavostí je, že sbor stále navštěvují někteří zakládající členové, mezi nimi například Miroslava Wolfová, jejíž tatínek profesor Meier zakládal chebský sbor Špalíček, nebo Vojta Štěpán, jehož tatínek založil pěvecký sbor Tosta Aš. Ten je zároveň tatínkem autorky festivalové znělky Anežky Štěpánové. Kromě zmíněného sboru Chorus Egrensis v Aši pod vedením paní Benešové působí i dětské sbory Lipánci a SAšáci.
Co se týče festivalových plánů do dalších let, má ředitel KC LaRitma Petr Všetečka jasno: „Už máme plány na další dva ročníky, ale nechci dopředu nic prozrazovat, protože zatím nemáme umělce tzv. podepsané. Myslím ale, že festival Ašské jaro má kam růst a až se otevře AKS s velkým sálem, otevřou se před námi teprve velké výzvy.“ Souhlasí s ním i Alexandra Benešová: „Posunuli jsme se zase o kousek dál, máme nápady na další ročníky. Prozradím ale jen to, že festival opravdu poroste. Kdysi na koncerty vážné hudby chodívalo 5,6 lidí. Nyní jsme měli přes 130 diváků na jednom koncertě. Nepodceňujme proto Ašáky, mají chuť podpořit místní kulturu a váží si jí.“
Všechny sbory před ašským kostelem
Foto: Hans Kirschneck