V neděli 24. listopadu odpoledne Kulturní centrum LaRitma hostilo premiéru pohádky O kočičce a pejskovi, jak dělali dort. Představení pro děti úplně poprvé ve své historii zahrálo nově vzniklé divadélko Ašuldo, za jehož vznikem stojí Petra Blaženková z Aše. „Prostě jsem si vymyslela, že chci dělat divadlo. Takové pravé ašské, abychom tu měli něco navíc. Přemýšlela jsem o tom zhruba tři roky,“ říká.
Paní Blaženková se dětem věnuje velmi ráda, o čemž svědčí i to, že již několik let vede kroužek s názvem Ašský štěteček v MěDDM Sluníčko nebo rovněž pod jeho záštitou pořádá tvořivé dílny pro děti během Ašských Vánoc. Je také neodmyslitelnou součástí Ašských trhů a do budoucna uvažuje o založení divadelního kroužku, jak jinak než pro děti. „Celý život mám ráda dětský kolektiv, ráda si s dětmi hraju a tvořím. Chtěla jsem být učitelka v mateřské školce, ale nevyšlo mi to. Jsem vyučená cukrářka a ze zdravotní školy jsem bohužel odešla půl roku před maturitou,“ dodává Petra.
Sama si na motivy knihy Josefa Čapka napsala scénář, který s kamarádkou a spoludivadelnicí Žanetou Kolářovou během nácviku upravovala. „Chtěly jsme tam dostat co nejvíce legračních prvků pro děti, aby se nám to hezky hrálo. Finální verzi jsme utvářely společně. Je to náš koníček.“ Petru Blaženkovou nejvíce baví právě maňáskové divadlo: „Za prvé měním hlasy, za druhé dělám různé hlouposti, takže vím, že děti se budou bavit. Já sama se vyblbnu, vracím se vlastně do dětských let a je mi z toho fajn. Děti jsou úžasné, spolupracují, povídají… Zkoušely jsme nějaké dva měsíce, jak to šlo. Scházely jsme se o víkendech. Jiří Švéda nám vytvořil divadlo, základní konstrukci. Je to krásné veliké divadlo, do kterého se obě schováme. Původní divadlo jsem měla z kartonu. Teď pro mé vznikající divadélko Ašuldo už to chtělo něco pořádného,“ popisuje.
„Na divadélka, která jsme měli prvním, druhým i třetím rokem na Ašských trzích, jsem vždy někoho takzvaně ukecala. Holky se bály… Nejprve se mnou hrála Natálka Nýdlová, to jsme dělaly loutkové divadlo. Bylo také hezké, ale úplně mě to neoslovilo. Nakonec si mě získali maňásci, kde se člověk schová za kulisy a rozhýbe samotné postavičky. Nakoupila jsem maňásky a první takové představení jsem udělala také ještě s Natálkou, to bylo v prvním roce Ašských trhů, v roce 2021. Tomáš Rudolf je v tomto roce rozjel, všiml si mých aktivit a nabídl mi, že má doma staré divadlo, jestli ho nechci. Na prvních trzích jsme prodávala i svoje obrázky. Tomáš mi také nabídl, jestli bych nechtěla dělat na trzích nějakou aktivitu pro děti. Takto vznikla naše spolupráce, do té doby jsme se vůbec neznali. Takže velká náhoda,“ popisuje Petra svůj divadelní vývoj, který předcházel vzniku současného Ašulda. Patří do něj i několik představení, která sehrála se Sárou Bernhardtovou nebo se svou dcerou Barborou Blaženkovou.
Petřin kladný vztah k divadlu se utvářel již odmalička. „V sedmé třídě jsem si šila různé panenky a asi jsem komediant od začátku, co jsem se narodila (smích). Pořád jsem se nějak snažila, hrála si pro sebe… Dělali jsme ve škole různé scénky, chodila jsem také do sboru. Nějakého komediálního a tvořivého ducha v sobě asi mám.“ Divadlo má ráda také jako divačka. „Když jsme byli malí, jezdili jsme s rodiči do divadla do Chebu. Mám také fotku, na které jsem s taťkou a s bráchou, byli jsme malinkatí, a byli jsme v AKS. Pamatuju si malý sál. Nevím, jestli to byly loutky, nebo maňásci, ale také se mi to strašně líbilo. Opravdu si to vybavuju. V divadle jsem už ale dlouho nebyla, teď spíše píšu scénáře pro maňásky,“ vzpomíná.
Na premiérové představení nově vznikajícího divadélka přišlo přibližně 75 diváků. „Lidi byli hrozně nadšení, bylo to milé. Děti hezky spolupracovaly. Na konci jsem ještě vystoupila jako růžový zajíc. Z něj byly děti strašně nadšené a šťastné. Bylo vidět, že mají radost,“ uzavírá spokojeně Petra Blaženková.
Pro velký ohlas se bude konat repríza představení již 19. ledna v LaRitmě. Předskokany budou Bob a Bobek, o kterých Petra vymyslela autorskou pohádku o tom, jak lyžovali na vrchu Háj.
Foto: archiv Petry Blaženkové