Zástěra, zástěrka, zastírání. Pojem a význam se poněkud v čase pozměňuje, ale pořád znamená to samé, ať jde o gumu na autě, snahu něco skrývat nebo o klasickou zástěru. Byla to součást odívání žen i mužů po celé věky a sloužila k ochraně oděvu pod ní. Vždyť lidé nikdy neměli plné skříně oděvů, a to ani v případě bohatších. Naopak, ani ti movití nepohrdali zástěrou, protože si většinou byli vědomi ceny svých šatů. Naopak, pořizovali si zástěry ozdobné, pokud nešlo o vyloženě špinavou práci-a tehdy mohli odkládat kusy lepšího oděvu, třeba rukávce a podobně.
Je ale pravdou, že mimo řemeslníků nejvíc zástěru přece jenom užily ženy. Jejich bohaté sukně potřebovaly ochránit během prací v domě a přilehlém hospodářství, což snad nemusím příliš vysvětlovat. Stačí, když půjdete ke sporáku a něco ukuchtíte. Pocákaní a poprskaní, se stopami od utíraných rukou, sice můžete leccos hodit do pračky, ale zástěra by to snesla lépe.
Od používání ženské zástěry se odvinula i pořekadla, jaká souvisí s letitým postavením žen: Ženská má mít dost širokou zástěru, aby skryla mužovu hanbu, pod zástěrou ženy se schová i mužova neschopnost… Lze to vysvětlit i tak, že se z domu nic nevynese, že rozhodný ženin postoj ovlivní rovněž veřejné mínění, že žena dokáže napravit lecjakou hloupost pána domu. Protože to ani nešlo jinak. Žena, hospodyně, se nemohla vyvléci jen tak z manželství (i když se v Anglii mohly ženy prodávat na trhu a církev mlčela), prostě musela zůstat a s jakoukoliv situací se vypořádat. Snést a napravovat mužovo pití, hazard, bití, uživit rodinu, pečovat o děti. Dokonce i zastat nějakou řemeslnou práci, třeba ševcovinu. Někdy pomohl farář, že muži domluvil, většinou to však nebylo nic platné.
Zástěry pro práci bývaly z hrubého materiálu, ze zbytků sukně (všechno se dříve přešívalo), musely vydržet co nejvíc a po zašpinění se z nich skvrny dostávaly dřením na valše, boucháním o kameny, drhnutím kartáčem a horkou vodou. Zástěry pánské bývaly i z kůže (kováři), velmi silného plátna (různá řemesla), dost často tmavé, řezníci mívali kostkaté červenobílé a kuchaři nebo vůbec všichni od jídla a mouky bílé nebo šedé.
Zástěry ženské bývaly jak pro práci hrubou, jak jsem uvedla výše, tak pro vaření (často byly světlé i bílé), pro obsluhu u stolu (zdobené), případně pro komornou nebo pokojskou (včetně oblíbených kostýmů nejen pro dospělácké hry) nebo slavnostní, kam patří i zástěry ke kroji. Dochovaly se nám jemné batistové zástěry s bohatým zdobením i ty obyčejnější, plátěné, lemované pouze kanýrem. A z moderní doby je k sehnání spousta silonových zástěrek, jaké nosily servírky, ale dnes je už nikdo nechce.
Nesmíme zapomenout ani na zástěrky dětské, jaké plnily stejný účel jako ty domácí ženské. Také chránily před ušpiněním oděvu a holčičky často nosívaly delší zástěrku bez sukně, kdysi zapínanou na zádech. Ostatně, i šatové zástěry pamatujeme, jako vhodný oděv ke stroji nebo kamkoliv do práce i domů. Střídaly se s pracovními plášti z různých materiálů, bývaly z bavlny i umělých vláken.
Od osmdesátých let minulého století, kdy se zapojilo mnoho pánů do vaření, se objevují vtipné zástěry pánské. Potkáte se s nimi ve filmech a reklamách, možná dokonce ve větším množství, než bychom čekali.
Zástěra je zkrátka fenomén, jaký dokáže přežít věky. Umí být veselá, hravá, praktická i parádní. Třeba jako ta na obrázku, které je nejméně sto roků.