Již dva roky pomáhá Klubík štěstí denní stacionář z.ú., sídlící v Aši na adrese Nedbalova 7, handicapovaným dětem a jejich rodičům z našeho regionu. To, jak provoz denního stacionáře vypadá, pro koho je určený a jak je možné začít využívat jeho služeb, nám přiblížil jeho statutární ředitel Jan Michlo.
Manželé Jana a Jan Michlovi
Klubík štěstí dnes funguje jako denní stacionář. Jak dlouho už poskytujete tuto službu?
Jako denní stacionář fungujeme od ledna 2024. Předtím jsme začínali jako spolek v roce 2022, tehdy spíš jako volnočasová aktivita. Od roku 2024 jsme registrovaný ústav a oficiálně poskytujeme sociální službu denního stacionáře.
Můžete Klubík štěstí představit lidem, kteří o něm dosud neslyšeli?
Klubík štěstí je denní stacionář pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. Pomáháme jim se začleněním do společnosti, rozvíjíme sebeobsluhu a soběstačnost. Zároveň vnímáme naši službu jako podporu a pomoc pro rodiče – ti mohou chodit do práce, vyřídit si potřebné věci na úřadech nebo si jednoduše odpočinout.
Nejsme vzdělávací zařízení, děti dál navštěvují školky a školy. My je svážíme ze školek či škol k nám do stacionáře, kde s nimi pracujeme individuálně podle jejich potřeb. V běžné školce mohou někteří strávit třeba jen hodinu denně, podle toho, jak to zvládají, a následně si je přebíráme. Se školami fungujeme podobně.
Naše zařízení poskytuje dětem kromě nácviku sebeobsluhy také různé terapie. Je to například muzikoterapie, ergoterapie a arteterapie. Dále našim uživatelům nabízíme cvičení na motomedu a na míči. Pro odpočinek a relaxaci využíváme například multisenzorickou místnost, snoezelen.
Klienti denního stacionáře
Pro jak staré děti je služba určena?
Cílovou skupinu máme od 3 do 26 let. Dolní hranici jsme nedávno snížili právě kvůli velké poptávce rodičů malých dětí. Našemu nejstaršímu klientovi je ale momentálně 16 let.
Kolik dětí můžete přijmout?
Momentální kapacita je maximálně 15 dětí současně, což je dáno prostorami a hygienickými normami. Celkem máme 22 klientů, kteří se u nás střídají tak, abychom nepřekročili maximální počet.
Některé děti docházejí každý den, jiné například jen dvakrát týdně – vše je individuální podle potřeb rodiny. Je to různé. Odvíjí se to často podle pracovních potřeb rodin nebo podle jejich potřeby děti začleňovat do dětského kolektivu.
Jaké děti jsou vašimi klienty?
Přibližně 80 % našich klientů tvoří děti s poruchou autistického spektra. Převládá mentální postižení, často v kombinaci s dalšími diagnózami.
Jsou vaše služby omezeny regionálně?
Ne. Nejsme vázáni na konkrétní místo bydliště, docházejí k nám děti i z okolních obcí. Naši klienti jsou například z Hranic. Jsme otevřeni všem.
Jak je financován váš provoz?
Jsme financováni z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Karlovarského kraje a částečně i z města Aš formou programové dotace. Každý rok o podporu žádáme. Jako právní forma jsme zapsaný ústav. Původně jsme v roce 2022 začínali s volnočasovým spolkem a od roku 2024 funguje právě jako zapsaný ústav.
Kolik máte zaměstnanců?
Šest našich pracovníků je v přímé péči – pracovníci v sociálních službách, máme také sociální pracovnici Hanu Mudrovou. Dále jsem tu já coby statutární ředitel a má manželka Jana Michlová jako spoluzakladatelka a vedoucí služby.
Klienti denního stacionáře
Jak vypadá běžný den ve stacionáři?
Otevřeno máme od 7:00 do 16:30 hodin. Dopoledne přijíždějí děti ze školek, odpoledne ze škol. Děti máme rozdělené do skupin a každá skupinka má svého klíčového pracovníka, který s nimi pracuje podle individuálního plánu, který byl vytvořen s rodiči za pomoci naší sociální pracovnice. Hodně důležitá je právě vazba mezi klíčovým pracovníkem a dítětem, na výběru si dáváme opravdu záležet.
Po ranním svozu školkových dětí s nimi začínáme pracovat od 9 hodin. S menšími dětmi se zaměřujeme na socializaci, pobyt venku, nácvik sebeobsluhy – oblékání, hygiena, používání toalety, čištění zubů. Snažíme se je postupně vést k větší samostatnosti, chodíme například i na nákupy apod. Rozvíjíme jemnou motoriku, skládáme puzzle, hrajeme různé hry. Máme i senzorickou místnost. Je toho opravdu hodně.
U školních dětí jde o podobný mód. U starších dětí navíc přidáváme praktické dovednosti – učíme je připravit si čaj, jednoduchou svačinu, péct a zvládat základní domácí činnosti. Klademe důraz na soběstačnost. Cílem je připravit je, samozřejmě s rodiči a se školou, co nejlépe na samostatný život, případně na chráněné bydlení.
Jak probíhá přijetí nového klienta?
Rodiče nás kontaktují, domluvíme si schůzku. Na společném pohovoru probereme potřeby dítěte i očekávání rodiny a to, co jim můžeme nabídnout. Sociální pracovnice s nimi vyplní potřebnou dokumentaci a pokud se rozhodnou službu využít, uzavíráme smlouvu.
Naše služba je částečně hrazena rodiči, výše úhrady se odvíjí od stupně postižení dítěte. Snažíme se držet spoluúčast rodičů hodně dole, zhruba na poloviční úrovni oproti doporučeným částkám krajem a ministerstvem.
Nyní připravujete i jeden nový projekt. O co jde?
Ano, pracujeme na zřízení sociálně terapeutické dílny. V ulici Tovární rekonstruujeme nemovitost, kde by měla po rozsáhlé rekonstrukci vzniknout nová služba pro klienty od 18 let. Momentálně řešíme zřízení parkoviště pro handicapované a v této věci je spolupráce s městem klíčová.
Denní stacionář je pro mladší děti, ale v dospělosti už potřebují jiný typ podpory a rozvoje. Sociálně terapeutická dílna se zaměří na rozvoj jejich pracovních dovedností. V některých případech by to dále mohlo vést až k nástupu klientů do chráněného zaměstnání.
Kdy by měla začít fungovat?
Doufáme, že v lednu 2027. Momentálně dokončujeme rekonstrukci a budeme žádat o registraci sociální služby a zařazení do sítě, aby bylo možné financování.
Na výletě v sokolovské Fantazii
Co bude pro klienty v rámci dílny připraveno?
Plánujeme spolupráci s nejrůznějšími řemeslníky – například práci se dřevem a další manuální činnosti, samozřejmě formou terapie. Cílem je rozvoj dovedností a případně i příprava na chráněné zaměstnání. Pořád ale půjde o neziskovou formu.
Už nyní máme přibližně 17 zájemců, kteří by chtěli službu využívat.
Co vás přivedlo k založení denního stacionáře?
Impuls přišel od manželky. Máme syna s postižením a řešili jsme, co bude dál – nejen s ním, ale obecně s těmito dětmi v regionu. Tato služba tu chyběla.
Pomohli nám přátelé ze sociální oblasti, ale většinu práce jsme si museli projít sami. Hodně nám pomohl Robert Pisár a Pavel Bráborec, který je zakladatelem sokolovské Mateřídoušky. Pavel nám tzv. ukázal noty a jsem moc rád, že to celé neudělal za nás. Vše jsme ale museli s jeho podporou řešit sami. Nesmíme také zapomenout na naše město Aš, které nám pomohlo s prostory, a také velké poděkování našim pracovnicím a dobrovolníkům, bez nich by to bylo v podstatě nemožné. Týmová práce je základ úspěchu. Byrokracie je ale obrovská, je to pochopitelné – pracujeme s dětmi. Asi je to dobře.
Vnímáte svou práci jako poslání?
Jan Michlo: Ano. Někdy je to náročné, někdy jsme na hraně sil. Ale děláme to pro syna, pro ostatní děti i jejich rodiče, pro všechny potřebné. Vidíme v tom smysl a víme, že je to potřeba.
Jana Michlová: Ano, je to poslání. Práce s dětmi s postižením je velice náročná, a proto každý pečující je anděl. Před 16 lety byl můj život úplně jiný. Teď je sice hodně náročný, ale bohatý.
Naše děti nás učí trpělivosti, lásce a poznání. My jim chceme dát důstojný život, kde se budou cítit v bezpečí.
Foto: Michaela Kolouchová a Klubík štěstí