Aleš Česal, autor 35 knih, historik a záhadolog, nyní projektový pracovník Národního geoparku Egeria při Muzeu Sokolov, vydal na podzim loňského roku svou nejnovější knihu Strážci českých hor. Vydalo ji nakladatelství XYZ, spadající pod Albatros Media Group. Aleš Česal ji na trh uvedl poprvé pod pseudonymem Ondřej Spurný, publikaci s podtitulem Mytické postavy a jejich tajemství doplnil svými ilustracemi Martin Mrázik.
Aleš Česal s Cenou Bohumila Polana v Plzni
Aleš Česal vystudoval archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni, dříve pracoval v Národním muzeu v Praze, dále v muzeích v Rokycanech a Aši. Je rovněž bývalým ředitelem muzea ve Františkových Lázních. V loňském roce obdržel významnou literární Cenu Bohumila Polana jako její historicky vůbec první držitel za literaturu faktu.
Jak kniha Strážci českých hor vznikala?
Knihu jsem začal psát, pak jsem ale upadl do kómatu jako Aleš Česal, a dopsal jsem ji jako Ondřej Spurný, když jsem se probral (smích). Psal jsem ji zhruba 2 roky. Měl jsem ji v podstatě celou dopsanou, když jsem v roce 2024 dostal zánět slepého střeva a skončil jsem na 3 měsíce v nemocnici. Z tzv. banální operace jsem byl nakonec týden v bezvědomí a málem jsem umřel… Když jsem byl následně na nemocenské, knihu jsem dokončil.
Co v knize čtenáři najdou tentokrát?
Mým záměrem bylo vytvořit „čítanku“ příběhů všech našich Krakonošů, Rampušáků, Marzebill a všech duchů našich hor. V knize ale nenajdete pouze hory, zahrnul jsem do ní i například Jana Svatoše z Lokte. Snažil jsem se využít méně známé pověsti spojené s těmito postavami, proto jsem překládal i staré německé pověsti ze Sudet a využíval různé staré prameny. Je tam opravdu hodně nepříliš známých bytostí.
V knize najdete také můj obsáhlý úvod k mytickým postavám ve spojitosti s pohanstvím, poté následují už zmíněné nejzajímavější pověsti s nimi spojené. Každá kapitola je věnovaná nějakému strážci a v ní najdete zhruba 10 příběhů.
Jak je náročné se ke starým zdrojům dostat?
Dnes už je to docela dobré, protože spousta věcí má digitální podobu. Využívání digitálních knihoven mi hodně ulehčilo práci. Snažil jsem se využívat německé zdroje, které českým čtenářům nejsou příliš známé.
Na ašské Lesmistrově cestě
Co z uvedených pověstí je Aši geograficky nejblíže?
To jsou místně Krušné hory. Z jedné strany je to Marzebilla, strážkyně Krušných hor. Dále Hejmon, který byl známý i přímo na Ašsku, je to vlastně německá obdoba hejkala nebo Nahřbetskoče. Z druhé strany je to potom Sokolovsko s vrchem Krudum a obrem Kobrem. Zvláštní je třeba to, že Marzebilla je velmi dobře známá i v Kolíně nad Rýnem, je to vlastně tamní maskot. Během práce jsem zjišťoval spoustu zajímavých a překvapivých spojitostí.
Ke které z těchto bytostí máš speciální vztah?
Všechny postavy jsou si v něčem podobné a zároveň jiné. Hodně zajímavá je šumavská Swiza, zobrazuje se ve vlčí kůži a s parohy. Dovede být hodně hodná i hodně zlá. Jsou to mnohdy opravdu hororové příběhy. V našem regionu, v Karlovarském kraji, se potom hodně prolíná strážce hor spolu se strážcem dolů a podzemí.
V knize najdete ale celou republiku včetně Moravy. Zajímavý a polozapomenutý duch je třeba Pelíšek v Prachovských skalách. V tomto případě je ale vidět, jak ho křesťanství přetavilo až do podoby polosvětce, přestože tyto legendy pochází z pohanství, až od Keltů. Například Krakonošova zahrádka je vlastně starý keltský motiv, který se vyskytuje i ve Švýcarsku. Tam se jednalo o palouček horské bohyně. Uchovaly se i hodně staré motivy. Jsou tam v základech různé celoevropské souvislosti.
Spisovatel na jednom z výletů za poznáním
Připravuješ do budoucna nějaké projekty, týkající se Ašska?
Ve spolupráci s ašským muzeem připravuji projekt výstavy s názvem Faustův labyrint. Pokud vše klapne, měl by se výstavy zúčastnit i významný pražský výtvarník Vladimír Kiseljov, který se věnuje tématu Faust a dalším motivům od Johanna Wolfganga Goetha. Oba se zajímáme o mystéria s Goethem spojená. Vernisáž by měla proběhnout v květnu.
S Goethem jsem teď spojený i já, píšu momentálně knihu s názvem Po Goethových stopách v našem regionu. Bude tam velký prostor věnovaný i Goethovi v Aši. Často se na to poněkud zapomíná, zmiňují se Karlovy Vary a další města, ale Aš tolik ne. Přitom o Aši jsou záznamy v jeho denících a máme tu navíc jeho nejhezčí pomník. Kniha by měla vyjít s podporou města Aše.
Na stránkách geoparku jsem připravil unikátní projekt, velkou databázi literatury, která se vztahuje ke Goethovým pobytům v Čechách. Zároveň pracuji na Online muzeu Ašska (https://egeran.cz), to je můj koníček. Jsou to webové stránky, kam dávám různé artefakty a odkazy na knihy. Spolupracuji i s různými sběrateli v Aši.
Jestli to klapne, rád bych v budoucnu připravil s muzeem či knihovnou různé přednášky pro Aš. Půjde jak o historii, tak o sběratelství. Je neuvěřitelné, co vše se dá o Aši sbírat a kolik lidí se tomu aktivně věnuje. Nejsem sice Ašák, ale Aš mám moc rád. Přestože jsem pracovně v ašském muzeu strávil relativně krátkou dobu jako zaměstnanec, Aš mi přirostla k srdci, a to jak historie, tak lidé. Jako historik a badatel mám k tomuto městu také velký vztah.
Se sochou svého oblíbeného J. W. Goetha v Mariánských Lázních
Foto: archiv Aleše Česala