Poslední prázdninové dny, tři kamarádky a první etapa Severní větve Stezky Českem, začínající na Ašsku. Původní plán Michaely Nickové, Simony Karlíkové a Žanety Slaninové ze Mšených Lázní se nakonec poněkud lišil od reality, přesto si odnáší zážitky na celý život a na Stezku se plánují zase vrátit.
Žaneta, Michaela a Simona před útulnou ve Štítarech
Od nápadu k realizaci
Někteří turisté o podobném treku přemýšlejí i roky, v případě trojice žen se ale jednalo o velmi spontánní nápad, který v podstatě ihned realizovaly. „Začaly jsme se o tom nedávno bavit, vymyslely jsme finální termín a vyrazily,“ popsala Žaneta Slaninová před útulnou ve Štítarech, kde jsme se během jednoho letního podvečera potkaly. O dálkové turistické trase Stezka Českem se dozvěděly na internetu, svou roli sehrál i stejnojmenný televizní dokumentární cyklu České televize, ve kterém herec Miroslav Vladyka touto trasou putuje.
Přístřešek na nejzápadnějším bodě ČR
Netradiční začátek
Vzhledem k náročné dopravě z Mšených Lázní do Aše se turistky nechaly dovézt autem přímo na Újezd společným známým. Odtud už pěšky vyrazily na nejzápadnější bod České republiky, kde Stezka oficiálně začíná. Většina turistů volí cestu vlakem do německého Rehau a odtud přes nejzápadnější bod dál, případně na nejzápadnější bod vycházejí z Aše, kam se dopraví hromadnou dopravou.
Při našem podvečerním setkání před útulnou ve Štítarech měly v nohách již 8 kilometrů, přesto byly ještě rozhodnuté do setmění pokračovat.
Původní plán
Do doby, než vyrazily na Stezku, měly za sebou všechny ženy pouze běžné jednodenní výlety. Srpnový trek Ašskem pro ně byl první delší pěší trasou. V plánu původně měly vyrazit na čtyři dny, od čtvrtka do neděle, a stanovily si jasný cíl – dojít do Přebuze v Krušných horách. Počítaly s tím, že nestihnou celou první etapu, která končí až na Klínovci.
Co se týče motivace k tomu, vyrazit na několikadenní trek, shrnula ji Žaneta takto: „Prostě dobrodrůžo! Vyzkoušet si, co vydržíme, co zvládneme. Bylo to pro všechny nové. Možná jsme si chtěly i odpočinout od rodiny (smích). Chtěly jsme zkrátka mít čas samy pro sebe.“
Po cestě
Realita
„První den jsme nakonec pokračovaly až do Dolních Pasek. Nocovaly jsme na louce před chatou u jednoho trail angela (pomocník na trase, pozn. red.). Není třeba se ani ohlásit předem. Tento pán má v potoce i přírodní samoobslužný bar. K minerálnímu prameni jsme došly až za tmy, kolem deváté večer. Druhý den jsme pokračovaly do Plesné, kde je mimochodem výborná pizzerie. Její majitel nabízí také přenocování na zahradě, což jsme měly původně v plánu. Cestu nám nakonec ale překazily zdravotní komplikace a strašná zima v noci, spaly jsme pod širákem, bez stanu. Proto jsme cestu musely v pátek večer předčasně ukončit. Přijel pro nás do Plesné kamarád z Přebuze, ke kterému jsme měli dojít až v neděli,“ popsala turistka své zážitky.
Pocity z cesty
„I když nás mrzelo dřívější ukončení, máme z cesty skvělé dojmy. Byly jsme poprvé na takhle dlouhém treku s těžkými bágly a byla strašná zima. Když jsme se probudily na louce v Dolních Pasekách, teploměr nám ukazoval nějakých 6 stupňů. Říkaly jsme si, že jsme na prvním delším treku a zrovna máme na přespání tu největší zimu. Taky bylo hrozně mokro. Bylo to pro nás víc nekomfortní, než jsme očekávaly, k tomu se přidaly i zdravotní komplikace…, “ dodala. I přes nucenou změnu plánu ale u všech tří kamarádek převažuje pozitivní vnímaní trasy a nových zážitků: „Jinak to bylo strašně fajn. Jen jsme šly, nic jsme nemusely. Zastavíte se, kde chcete, najíte se, kde chcete… Byly jsme z toho nadšené, i když jsme etapu musely ukončit dřív. Čistá hlava, člověk nic nemusí, nehoní kilometry… Určitě to nechceme vzdát a plánujeme zase vyrazit. Asi až příští sezónu, teď si dáme nějaké kopce u nás v Českém Středohoří, třeba jednodenní výlety. Na Stezku Českem se ale rozhodně chceme vrátit.“
Pod ašskou rozhlednou
Turistické cíle na Ašsku
Co se týče míst, která měly během vybrané části první etapy v plánu navštívit, shodly se turistky na tom, že rozhodně nechtěly minout ašskou rozhlednu, která leží přímo na trase Stezky Českem. Ta byla už bohužel zavřená, přesto si u ní daly večerní pauzu a pořídily několik fotografií, než vyrazily dál za noclehem do Dolních Pasek. U tamního pramene byly už za tmy, proto se také nepodívaly dovnitř. Díky načasování do pozdních hodin rovněž nestihly navštívit žádnou z ašských restaurací nebo kaváren. Pouze si cestou na krásenské návsi doplnily vodu.
Z turistických míst na Ašsku Žanetu nejvíce zaujala oblast Újezdu a pozůstatky evangelického kostela v Aši: „Hodně se mi líbí připomínky zaniklé vesnice. Stará školní lavice, hezké zpracování a hezké místo bývalého Újezdu. V Aši se mi líbily pozůstatky kostela v parku Historie. Celkově je to místo krásně upravené. Dokonce jsem vyběhla schody z trasy parkem nahoru ke kostelu, abych se podívala, co tam je. Netušila jsem, že v Aši je něco tak hezkého (smích). Nikdy jsem tu do té doby nebyla, svou roli hrají předsudky o severních městech v naší republice. Na tato dvě místa ale, myslím, jen tak nezapomenu.“
Nocleh v přírodě
Překvapivá zjištění
„Nejvíc nás překvapilo, že batohy pro nás nebyly tak těžké. Toho jsme se nejvíc bály, ale ve finále to pro nás nebyla žádná velká přítěž. Strašně nás ale překvapili všichni lidé, které jsme cestou potkaly. Byli moc milí. To od nás úplně neznáme, ale všichni byli usměvaví, ptali se, jestli něco nepotřebujeme… Ať už šlo o stezkaře, chataře, kolemjdoucí. Strašně nás překvapilo, jak byli všichni milí a ochotní,“ popsala Žaneta. Pro nás, obyvatele Ašska, jde o výbornou vizitku, která možná mnohé z nás také v dobrém překvapí.
Co dál?
Kamarádky Žaneta, Michala a Simona chtějí v příštím roce pokračovat tam, kam letos došly. Během necelých dvou srpnových dnů ušly krásných 40 kilometrů Stezky Českem z nejzápadnějšího bodu do Plesné. „Doporučujeme to každému. I tomu, kdo nehoní kilometry, jenom si tak zkrátka vyrazit. Ta volnost je super. Byly jsme nadšené a hodně mile nás Stezka celkově překvapila,“ zakončila Žaneta Slaninová.
Foto: archiv Žanety Slaninové a Michaela Kolouchová