Také máte doma tyhle zvláštní skleničky? Jsou spjaté s naším životem, hlavně nás starších, naprosto samozřejmě a neodmyslitelně. Setkávala jsem se s nimi u babičky, v bufetech a hospodách (vařil se do nich „turek“ nebo vídeňská káva). Dnes ty zelené patří hlavně ke slavnostnímu vánočnímu stolování, ale i k běžnému dennímu pití. Kdopak je vymyslel?
Byl to člověk, spjatý se Sudety. U nás zapomenutý, přesto jinde slavný Rudolf Schrötter se narodil 3. dubna roku 1887 v saském Freitalu. Vyučil se kresličem a tuto profesi pak vykonával ve sklárnách v Kolíně nad Rýnem.
V roce 1912 nastoupil jako návrhář skla do Rudolfovy hutě v Dubí, která patřila sklářské společnosti Inwald. Přijetí Rudolfa Schröttera bylo pro Inwaldovy sklárny krokem víc než dobrým. V Rudolfově huti se vyrábělo dekorační a stolní lisované sklo, které bylo na začátku minulého století zvykem zpracovávat tak, aby napodobovalo sklo broušené. To ale Rudolf Schrötter odmítl a navrhoval osobité výrobky, které svůj lisovaný původ nezapírají, přesto jsou esteticky hodnotné a zároveň účelné.
Možná jste se i vy setkali s něčím ze Schrötterovy řady Boule. Hladké zakulacené skleněné nádobí s okraji lemovanými řadou skleněných kuliček. V domácnostech jsou také k vidění vázy se zvířecími nebo rostlinnými motivy (řada Barolac), žlábkované mísy, misky a dózy (řada Lord). Nejznámější Rudolfa Schröttera je právě sklenička duritka.
Projevila o ni zájem i německá armáda, ale k vyzkoušení dostala zrovna skleničky, co se rozbíjely samy (náhoda?). Duritka je totiž vyráběna zvláštní technologií, může se roztříštit i v klidu na tisíce kousků. Proto jen výjimečně potkáte skleničku natlučenou.
Rudolf Schrötter zůstal firmě Inwald věrný během hospodářské krize, kdy se sklárna málem položila, i během druhé světové války, která znamenala tragédii pro židovskou rodinu Inwaldů. Zůstal tu i po znárodnění sklárny v roce 1945.
Jako odborník do odsunu nemusel, a tak pro Rudolfovu huť navrhoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1958. Vysokou estetickou úroveň udržovali nadále jeho žáci, mladí výtvarníci z Vysoké školy umělecko-průmyslové. Po odchodu ze sklárny se Rudolf Schrötter vrátil do rodného Německa a jeho další osudy, ani datum úmrtí se zatím nepodařilo zjistit.
A duritky? Již se nevyrábějí, ale jejich vzhled kopíruje celý svět. Od Ruska po Čínu. Ne zcela přesně, ale z jejich květinové symboliky vycházejí.Většinou jde o čiré bezbarvé sklo nebo plast. Schrötter měl však skleničky mnoha barev, včetně mléčně bílé (kterou nemám).
Durit
Rudolf Schrötter wurde am 3. April 1887 im sächsischen Freital geboren. Er besuchte eine Zeichenschule und als Zeichner wurde er in der Pressglasmanufaktur in Köln am Rhein beschäftigt.
Im Jahre 1912 wurde er als Designer in der Rudolfshütte in Eichwald angestellt, die der Glasgesellschaft Inwald gehörte. Rudolf Schrötters Einstellung war für Glasfabrik Inwald ein guter Schritt in die richtige Richtung. Die Glasfabrik gewann in Schröder eine Persönlichkeit, die im nächsten Halbjahrhundert den Erzeugnissen aus Eichwald einen unverwechselbaren Charakter verlieh. In der Rudolfshütte wurden das Ornamentglas und Pressglas erzeugt. Am Anfang des vergangenen Jahrhunderts wurde es gewöhnlich so bearbeitet, um das geschliffenes Glas zu imitieren. Dieses Verfahren lehnte aber Rudolf Schrötter ab und entwarf eigenartige Produkte, die zwar ihre gepresste Herkunft nicht bestreiten, trotzdem besitzen sie aber einen hohen ästhetischen Wert und gleichzeitig sind praktisch. Es gibt nur wenige Leute in unserem Land, die noch nie ein Erzeugnis aus der Garnitur Boule von Schrötter in der Hand halten. Es handelt sich um glattes ovales Glasgeschirr, mit einer Reihe von Glaskugeln an den Rändern. In den Haushalten kann man auch oft Vasen mit auffälligen Tier- und Pflanzenmotiven sehen, die aus der Serie Barolac stammen, oder Schalen und Dosen mit Schliff-Motiv aus der Serie Lord. Das bekannteste Produkt überhauptist das unter dem Namen „duritka“ bekannt wurde.
Rudolf Schrötter blieb der Firma Inwald auch während der Wirtschaftskrise treu, als die Glasfabrik fast Pleite ging, und auch während des Zweiten Weltkriegs, der für die jüdische Familie Inwald, Gründer der Glashütte, eine Tragödie bedeutete. Er blieb dort auch nachdem die Glashütte im Jahre 1945 verstaatlicht wurde. Als Fachmann wurde er nicht vertrieben, und für die Rudolfshütte arbeitete er als Designer bis seine Rente im Jahre 1958. Die Produkte aus Eichenwald bewahren ein hohes ästhetisches Niveau auch später dank der Schüler von Schrötter, der jungen Künstler aus der Akademie für Kunst, Architektur und Design. Nachdem sich Rudolf Schrötter von der Glashütte zurückgezogen hatte, kehrte er zurück in seine Heimat, nach Deutschland.